Smysl života...

 ...Francouzů je jednoznačně jídlo! Sice se mi do téhle kapitoly moc nechce, i proto že mi v psaní brání menší špíček na břiše, který tam před příjezdem rozhodně nebyl, ale to je asi úděl každého, kdo se přestěhuje do země žraní zaslíbené!

Moje první zkušenost s plody moře, mňam :)

Tak tedy...nechci, aby tahle kapitola byla o srovnání, o nadávání na kvalitu českých potravin a o dělání na vás dlouhý nos, jak si tady pošušňávám (i když o tom posledním to asi bude :)

Jídlo je ve Francii to nejdůležitější na světě, kdyby někdo šlohnul Eifelovku, nic se neděje, hlavně musí být otevřené pekařství a zachovaná dvohodinovka na oběd. 

směle do toho :)

Již při mojí první návštěvě s mamkou nás ohromilo množství a druhy sýrů v regálu malinkatého supermarketu, a to byl teprve začátek. Taje místní kuchyně jsem objevovala postupně: Asi na druhém rande v Montpellier mě můj přítel vzal do restaurace, vítr mi pocuchal účes, sluníčko mi škvařilo obličej a v tom mi můj milý položil zásadní otázku........nechceš ochutnat plody moře? Protože jsem pro každou špatnost, samozřejmě jsem souhlasila, no a to je příběh, jak jsem poznala paní ústřici (kterou jsme znala ze scénky s panem Beanem, když zjistil, že jsou zkažené a nalil je paní do kabelky), s panem šnekem jsem měla tu čest z naší zahrádky, takže žádné velké překvapení ohledně tvaru, chuti ovšem ano. Slečna kreveta se mi představila poprvé v životě a nakonec se ukázala jako nejlepší z talíře, i když jí před konzumací musíte urvat hlavičku a ocas. Ještě tam byl pan mušle, vlastně celý hrnec mušlí, který jsme si objednali jako hlavní jídlo. Pan mušle je delikátní se smetanou, česky slávka. Všechno jsem to hrdinně pozřela a kupodivu jsem ani nezvracela (kdo by chtěl na druhém rande zvracet, hm?). Sice jsem nechápala přítelovy nadšené projevy, které jsem později později pozorovala pokaždé v přítomnosti mořských potvor, a to i v případě procházky po mokrých kamenech, na kterých byli přisosnutí mini šnečkové ("škoda, že nemáme nůž nebo šroubovák, tyhle jsou delikátní!").

šedá krevetka s kterou se nekamarádím

Na dalším rande v Nantes už jsem suverénně lámala krevetám hlavičky a skutečně si je i vychutnávala s čerstvou bagetou a vínem. Do té doby, než na stole přistály malinké škaredé šedé krevetky, kterým v podstatě neloupete krunýř a jíte je křupavé, dodneška si spolu netykáme. 

Jinak vše probíhalo podle plánu, na řadu přišla další rozsáhlá kapitola: dezerty. To je tady něco, co nesmí chybět u žádného jídla, i pokud jíte v 11 večer (jak se snadno a rychle stát michelinem). Nevýhoda a velké mínus místních dezertů je, že jsou opravdu megadobré, slaďoučké, ale ne moc, plné másla, cukru, čokolády a dalších nechutných ingrediencí, odolá málokdo. Mezi místní klasiky patří především: fondant au chocolat (něco jak mufin, vnitřek je tekutá čokoláda), far breton (dezert z mléka se švestkami, stupeň mňamóznosti: nadpozemský), macaron (takový "knoflík" různých příchutí), crepes (palačinky,

klasický francouzský piknik na balkoně

které ale chutnají jinak než ty naše, jako se u nás prodává párek v rohlíku, taky koupíte skoro všude crepes s cukrem, marmeládou, nutelou, v restauraci pak i s dalšími všemožnými ingrediencemi). S Crepes úzce souvisí Galettes (slané palačinky vyrobené ze speciální mouky sarrazin-pohanka). Najdete zde mnoho restaurací Creperies, kde si objednáte nejdříve galette a pak crepe a pijete k tomu Cidre (alkoholický mošt z jablek). Tím dezerty rozhodně nekončí, ale to bychom tu byli ještě hodně dlouho.

Krátce po přestěhování jsem měla možnost ochutnat další lahůdku: kraba. Přítelova maminka se mě rozhodla zasvětit do tajů vhazování živých zvířat do vařící vody, odnesl to chudák krabík. Zkrátím to, nic moc, na rozdíl od ostatních mořských plodů a čerstvých ryb, které si kupujeme čerstvé na tržišti a na kterých si náležitě pochutnáváme.

fois gras - husí játra

Logicky je ve Francii mnoho svátků spjatých s jídlem. Mezi největší rozhodně patří Noel: Vánoce. Sice jste ušetřeni cukroví, které se zde nepeče, jakmile ale odbije 8 hodina večer, žranice může začít. Vánoční menu se skládá z minimálně sedmi chodů doprovázené každý jiným vínem. Končí se zpravidla po půlnoci. Pro představivost uvádím naše Vánoce: první chod: paštika z husích jater (mňááám) na speciálním chlebíčku, druhý chod: šunkové a sýrové rolky, třetí: uzený losos se salátem, čtvrtý: několik druhů masa se zeleninou, pátý: zmrzlina, šestý: sýry, sedmý: sladký dezert. Po takovém večeru většinou následující dny objíždíte příbuzné, kde se obžerství opakuje. Nutno říct, že vše je delikátní, estetické..

Na tom, aby jídlo bylo krásné taky velmi záleží, i když doma servíruji rýži, nemůžu ji na talíř jenom tak

pan krab

pohodit, musím ji předem nacpat do skleničky a pak vyklopit, čím lépe jídlo vypadá, tím víc chuti probouzí.

Po Vánocích máte chuť nahromaděná kila zase pěkně shodit, jenomže...nastává období požírání galettes du roi. Tenhle zvyk byl původně jenom jeden den, nyní se provozuje od začátku ledna do konce února. Spočívá v zakoupení koláče (tučného a máslenatého), ve kterém je skrytá figurka, kdo ji najde, kupuje další galettes a zve přátelé. V praxi pokud jste doma sami dva, no dál snad ani nemusím pokračovat..

Abyste si nemysleli, že francouzská kuchyně je pouze plná másla a cukru, co mě se, kromě ryb a plodů moře, líbí, je, že příloha nerovná se knedlík, rýže, brambory, ale např. tradiční ratatuille (zeleninová směs), fazolové lusky, hrášek, cuketa, dušená mrkev, lilek, fazolky, prostě jakákoli zelenina. Brambory nebo rýži jíme málokdy. Taky tady můžete koupit všemožné druhy luštěnin a obilovin...

jako předkrm krevety, hlavní jídlo slávky na smetaně

Absence práce a samota počátečních dní mě naučila vařit, ano, je to tak. Jelikož jsme oba na oběd i večeři doma, vařím každý den a zatím mě to docela baví. Kapitolou samou o sobě je zkoušení dezertů a úprava ryb (tradičně v alobalu v troubě), ale oblíbila jsem si i vaření slávek a různých druhů mas (často tu jedí krůtí, hovězí, telecí..). Mojí největší vášní se stalo vaření polévek. Zjistila jsem, že jakákoli zelenina jde uvařit ve vodě, rozmixovat a popř. přidat smetanu nebo taky ne. Jednoduché, efektní, rychlé :) Mezi naše oblíbené patří jednoznačně dýňová, z červené řepy, brokolicová, rajčatová, mrkvovo-petrželovo-bramborová, neváhejte přijít ochutnat nebo si napsat o recept :)

Ceny jídla už tak veselé nejsou, v restauraci dáte za menu o třech chodech mezi 15-25 euro...přemýšlím co říci závěrem...asi nechám mluvit fotky :) 

Naše oblíbená restaurace v La Chapelle: fondant au chocolat

Krabík před lázní..

a po

Makaróny

festival čokolády

ústřice, citron slouží jenom na dekoraci, samy o sobě chutnají dobře slaně

mušličky můžete jíst buď syrové, nebo je chvilku povařit a pak zapéct v troubě třeba s česnekem a kořením

rybka připravená na zábal :)

quiche: tradiční francouzský slaný koláč

Na závěr bych ještě věnovala minutku vínu...Ač je Francie země vína, pije se tu tak nějak jinak, než v Čechách. Francouzi jsou ve všem jaksi jemní a na všechno mají dost času. Do baru jdou proto ne se opít, ale mluvit..mluví fakt hodně. No a jsou schopný cucat jedno malé pivo celý večer. Zpočátku mě to jako pravou pivařku rozčilovalo, teď jsem si zvykla. Pokud otevřete lahev vína, rozhodně neplatí české pravidlo, že ji ten samý večer také dokončíte, ani náhodou. Mimochodem, česká reputace v zahraničí není v tomhle ohledu úplně cool, v mnoha zemích nás mají za alkoholiky a když tak sleduju statusy a fotky na facebooku, asi na tom něco bude :P