Byroperličky

Na úvod dnešního příspěvku bych ráda zdůraznila několik holých faktů:

1. Francouzi rozhodně nejsou hloupý či méně inteligentní národ, v porovnání s Čechy se zásadně nevymykají (jak by se mohlo z následujícího počtení zdát :)

2. Pokud žijete někde jinde, začnete vidět svou vlast jaksi z nadhledu a některé dříve normální záležitosti vám přijdou sakra divný

3. Jedná se o moje zkušenosti a názory, rozhodně nechci nikoho házet do jednoho pytle, soudit či odsuzovat či se jakkoli povyšovat..

...tak to bychom měli a úsměvné situace můžou začít!

Traktor? To v Čr nemáme! My oráme jako za Přemysla Oráče :)

Je třeba si uvědomit, že pokud jste v zemi jako turista, jeví se vám naprosto ale úplně jinak než když v ní začnete žit. Jakby ne, když cestovní ruch tvoří velkou část příjmu. Tento fakt jsem si uvědomila velice záhy po příjezdu. Z dovolené ve Francii si pamatuji: usměvavé lidi všude (ano i prodavačku v obchodě a číšnici v restauraci, to fakt existuje :), předsudek, že Francouzi nechtějí mluvit anglicky rozhodně neplatil, důchodkyně si se mnou vesele vyprávěla anglicko/německy, když jsem na benzínce mluvila anglicky, pán sice odpověděl francouzsky ale neztratil u toho úsměv, taky si pamatuju, že ani den nepršelo... :) Jakmile ale přihasíte s kufrem a začnete se dožadovat zdravotního pojištění, nastává problém. 

• Pole emploi (úřad práce): pán mého věku mě žádal o pracovní povolení, na stole mu přitom ležela moje kartička zdravotního pojištění, na které byly hvězdičky EU, říkala jsem mu, že Česká republika JE v EU, proto pracovní pojištění nepotřebuji. Chlapec mi na férovku řekl, že mi nevěří a že se jde zeptat kolegyně, pozor, ta taky nevěděla, tak se to jali společně hledat na netu, nakonec si zavolali na centrálu, kde už byl někdo znalý a ten jim potvrdil, že ČR je skutečně součástí EU, bravo!
• Je úplně běžné, že lidi si myslí, že jsme Československo (jak vtipně napovídá i podtitulek mého blogu). Je jedno, jestli to jsou staří či mladí, všichni svorně volají po Československu, tak si myslím, že největší smutek naše rozdělení způsobilo asi Francouzům :). I pokud se představím a řeknu, že jsem z ČR, další věta začíná většinou: "aha, takže tam u vás v Československu..." já: "pardon, v České republice." "No a máte teda v tom Československu...?" já: "Československo neexistuje víc jak 20 let, boha!" " Ale to mě nezajímá, já chci vědět jak tam mluvíte, jestli česky nebo slovensky?" Přísahám že taková konverzace není přehnaná, naopak úplně běžná!
• Další věc: podle Francouzů je ČR rozhodně východní Evropa. Říkám: no a Rakousko je co? střední. A Polsko? Kde leží Polsko? Asi spíš východ...atd. Mnohem smutnější je dle mého názoru srovnávání s Rusákama, myslet si, že ČR leží hned vedle Ruska, i když to bude třeba díky Zemákovi brzo pravda...
• Dostala mě kolegyně ve škole, která mi upřímně řekla, že nemá ponětí, kde ČR leží. A ne že by se za to styděla, podle ní je to normální. S tím je spojená i jakási nabubřelost a přehnaná sebedůvěra NĚKTERÝCH francouzů. Jeden vcelku oplzlý tatínek na hřišti mi s pýchou vyprávěl, jak je Francie nejlepší země na světě, protože je tu všechno. Říkám: ok, ale je to všechno děsně daleko. Co na tom, že máte hory, když je to do nich 8 hodin autem? Za ten samý čas jsem z Liberce v Rakousku :)
• Pracovala jsem jako dobrovolník na sjezdu cyklistů, super akce, ostatní dobrovolníci věkový průměr cca 60 let. Jeden čilý šedesátník se se mnou nejdřív vybavoval stylem viz výše, potom přitvrdil na otázky osobní až intimní: "A slečno, jestlipak máte v Československu kamenné domy, nebo jenom ze dřeva a hlíny? A co televize, to znáte? No a máte tam taky nějaké památky, jako třeba kostel nebo hrad? Co tam jako můžu vidět? Cože, vy nemáte moře? Ne nesmějte se, mě to vážně zajímá. True story a to prej hodně cestoval, hlavně že byl v Thajsku, debil, a neví jak se žije v Evropě.
• Trochu z jiného soudku: pokud tu chcete cokoli získat, od lítačky na bus přes příspěvek na bydlení až po zdravotní pojištění, je třeba dodat komplet všechny doklady, co máte a i ty co nemáte a musíte kvůli tomu oblítat další 4 instituce, kde opět chtějí doklady co máte i ty co nemáte. Mě se pak stalo, a nejsem jediná, že po dodání všech 164 papírů je úřad či ježibaba co tam dělá, kompletně ztratila, nikdo mi nedal vědět, takže jsem vesele čekala dál, až po 2 měsících jsem si zavolala a oni mi sdělili ztrátu a že je musím dodat znova. Pokud někde běhá někdo s mojí identitou, nedivím se. To, že v Čr nedáváte občanku a platební kartu z ruky, tady rozhodně neplatí :) 
• Problém (pardon, velký problém): moje příjmení. Možná vás nikdy nenapadlo, jak je to naše -ová debilní? Mě dokud jsem se nepřestěhovala taky ne, naopak jsem opovrhovala dámami, které k přechýlení nepřistoupily. No ale teď to vidím jinak, nechci řešit historické a gramatické důvody, jenom tady je to značně nepraktické. Takže pokaždé když se kamkoli objednávám či si někdo musí napsat moje jméno, hláskuji rovnou. Jednak je to moc dlouhý a potom to opravdu zní rusky, takže tak :)
• Francouzi a angličtina by vydalo na samostatný příspěvek, tohle je jenom jeden případ kolegy ve škole, s kterým jsem začínala kroužek angličtiny, představil se mi jako Lorán, co mluví anglicky líp než francouzsky a pak učil děti, že had se řekne snak, ať mu dám pís of pajpr a že hýbat se se řekne shift your body :)) 
• A poslední: osobně se hodně bavím nad tím, když řeknu, že jsem Češka a nejčastější reakce je: hm hmm. To v překladu může znamenat následující: to existuje? a kde to je? o tom nic nevím... občas někdo nadšeně vykřikne: Ááá, Prague?  Jo a taky to je jediný město co znají a podle nich jsme všichni z Prahy :)

To nezní moc optimisticky, co? Ale nebojte se, je tu plno super věcí, o kterých až příště :)