bereme však na sebe podobu zajíce žirafy či krabice. To je pěkná směsice. Můžem bejt i rohože a to všechno protože, vlastníme na krátko utržené sluchátko! Tak to byla nápověda a jdeme na to.
 |
| Atelier educatif se třídou CE1 (7 let) |
Když se malý Jacques nebo Pierre nebo Jean-Pierre narodí, dopřává si prsa maminky Segolen, Oceane či Marie-Christine přesně DVA A PŮL MĚSÍCE. No a pak hurá k nounou /nunu/, čili chůvě. Tato chůva je často najatá agenturou a nebo jen tak na inzerát. Moje pracovní zkušenost: ráno jsem přišla do rodiny, paní mi předala dvouletou řvoucí holčičku a tradá do práce. Ani maminku nenapadlo, že bych jí mohla třeba roztomilou holčičku Blanche /blánš/ (česky sněhurka :) opéct na rožni, prodat do otroctví nebo třeba přelakovat na zeleno. Ale tak to tu prostě chodí. Děti mají již od necelých tří měsíců chůvy, někdy několik za týden. Být malej Francois tak mám v hlavě pěknej guláš, kdo je vlastně moje maminka a jestli mám teda čůrat do plínky nebo ne, protože každej říká něco jiného. Existují vyjímky a některé matky (zpravidla nefrancouzsky) zůstávají s dětma doma celý rok. Když řeknu, že u nás jsou to roky tři, zděsí se a diví se, jakto že za tři roky matky neokusují doma nudou a jednotvárností futra.
 |
| Můj vlastní atelier Voyage: výroba masek ze sádry |
S příchodem malé Virginie se ale v životě rodičů nic nemění, dál chodí, teď už s uzlíčkem na zádech, na koncerty a festivaly, k přátelům, zkrátka s vynálezem nounou všechny rodičovské povinnosti jaksi padají a ztrácejí na důležitosti.
Ve dvou letech jde malý Raphael do školy, teda spíš školky. Ta trvá od rána do 5 hodin odpoledne a tak to bude až do univerzity, pak tam bude hnít ještě dýl. V dřívějších letech se neučilo ve středu. Zřejmě proto, že každý den končili v pět, středa pak byla vyhrazena na kroužky a zájmové činnosti. Loni se systém změnil, děcka se učí denně do 4 a pak mají do 5 vzdělávací ateliér, kde právě pracuju jako animátorka (ano, potupně zde nesmím používat titul učitelky, protože podle místního práva jí nejsem (chybí mi zhruba 86 papírů)). Ve středu se učí do 12 a pak jsou v jakési družině podle toho jak se to rodičům hodí, nejpozději do půl 7.
Nejmladší dítě, co jsem hlídala, bylo sedm měsíců staré a měla jsem na krku i jeho čtyřletou sestru.
 |
| babysitting: Alison (3 roky) |
Kapitolou sama o sobě je výuka cizích jazyků. Na základní škole (primaire od 5 do 10 let) se můžeme setkat jedině s angličtinou a to na žalostné úrovni. Ta spočívá především v učení se textu nazpaměť (vždycky si vzpomenu na paní učitelku Baudyšovou, která nás nutila učit se text z mimořádně hnusné německé učebnice Sprechen sie deutsch: Bei dem Uhrmacher (u hodináře), který jsme pak reprodukovaly s kamarádkou Šárkou ve Španělsku na pláži vedle německých turistů :) Pokud vy jako dívka z východu přijdete s metodami jaksi více stimulujícími, nesetkáte se u titulovaných učitelek s pochopením, naopak vás napráskají řediteli, že neučíte podle jakéhosi programu. Protože učitelky učily jiné učitelky stejné úrovně, učí pak nebohé děti šílenou francouzskou výslovnost (nevyslovují H například...íí as (he has))
Jedna kolegyně s dětmi organizovala olympiádu, děti si vymýšlely jména teamů, jedni se chtěli jmenovat "The heroes" (hrdinové), s francouzskou výslovností to ale napsaly takto "Z ERO" (nuly). Dodnes jejich plakát pyšně visí na chodbě a nikomu to nepřijde ani trochu divné, jenom já se směju pod fousy :)
Závěrem snad jen: S tím, jak to chodí ve školách a v rodinách v kombinaci s byrokracií a bordelem si někdy my češky říkáme, jak je možné, že tento stát stále funguje :)
Žádné komentáře:
Okomentovat