Přátelé, protože se mi poslední dobou množí dotazy na to, jak že to tady u nás ve Francii právě máme, a mě už unavuje každému z vás odpovídat to samé, rozhodla jsem se o tom, jak si tu žijeme, napsat takový (snad kratší) povídání.
 |
| Jedna nostalgická vzpomínková |
Omluvte mě, pokud ve faktech nebudu úplně přesná a je také možné, že k vám se ona fakta dostávají později nebo malinko jiná. Pak bude také spoustu pocitů ze situace tady na bázi čistě osobního cítění a to, co prožíváme my, nemusí nutně prožívat každy Francouz. Jasné?
Tak tedy...o tom, že není moc třeba děkovat a tleskat komunistickému režimu z Číny, že před zbytkem světa jaksi skrýval a potlačoval důležité informace o tikající bombě, je asi bez diskuze. Stejně tak, že jsme tuhle epidemii všichni podcenili. I já jsem před několika týdny žila v přesvědčení, že jde o jakousi čínskou chřipku. Čína je daleko a nás se to netýká. Tenhle pocit se postupně měnil a dneska už vím, že jsme v průšvihu snad ještě větším, než Číňani. Oproti asijským národům nám chybí jedna zásadní vlastnost a tou je v demokracii ne zcela potřebná disciplína. Mluvím teď jak o Češích, tak o Francouzích. Češi mají svoje zlaté ručičky a velice rychle se dají do mravenčí práce, tohle Francouzům chybí. Češi jsou mistři v očůrávání pravidel, Francouzi zase narazí se svojí ležérností. Pochopitelně ne všichni a spoustě už to došlo.
Teď k naší situaci. Bydlíme ve městě Colmar v Alsasku. Rozloha Alsaska je asi 8 280 km2. Počet obyvatel okolo 1 860 000. Jsou tu dva regiony: Haut Rhin a Bas Rhin, Colmar leží v Haut Rhin, jednom z nejvíce Corona postižených regionů ve Francii. Druhý nejhorší je Lille na severu a pak Paris. Údajně je tu tolik nakažených proto, že se na konci února pořádalo jakési regionální setkání, kde byl jeden nakažený. No a pak to jelo.
K dnešnímu dni (pondělí, resp neděle večer 22.3.2020) v jakémsi nad regionu Grand est (kam patří Alsasko, Champagne-Ardenne a Lotrinsko, dohromady rozloha 57 433 km2) je 1977 lidí hospitalizováno, z toho 480 na přístrojích. V Haut Rhin je 85 pacientů na přístrojích. Za víkend se zvýšil počet pacientů na přístrojích o 38 procent přičemž vláda apeluje na lidi že zůstat doma je naprostou nutností. Zemřeli 2 doktoři (aktualnizace v úterý, už 4). Nemluvím o zbytku Francie, která je údajně asi o 2 týdny za námi (záleží jak která oblast).
Není to tak dávno, co jsme měli asi prvních 8 nakažených turistů v Alpách a mysleli jsme si, jak jsme za vodou. Postupně se ukazovalo, že to bude průšvih a když dokonce i můj manžel uznal, že je to vážné a přestal jezdit do Paris a do Nantes za projekty, bylo jasné, že fakt jo. V pátek 13.3. promluvil prezident Emanuel Macron k národu. Mluvil moc hezky a vyzíval k solidaritě a odpovědnosti každého z nás. Omezil pohyb venku a shlukování, zavřel restaurace a bary. Co si Frantíci nemůžou nechat vzít, jsou manifestace, které jsou, tedy ty za svobodu demokracie, povolené za každé situace (kdyby si třeba někdo chtěl nenápadně nechat projít nějaký zákon o vlastnictví aby mu prošly jeho nekalosti...ale to zase mluvíme o jiné zemi, že?). V pondělí večer pak promluvil znovu, zase ve stejném duchu, ale už naléhavěji. Zavedl jistá opatření, ke ktrerým se dostanu, a každé z nich zdůvodnil a vysvětlil. Člověk tady ve vztahu k vládě nemá pocit, že by si s ním někdo pohrával a nevěděl, co dělá. Mimochodem, také nabídl pomoc podnikatelům a firmám a nikdo nebude tento měsíc platit nájem, vodu a elekřinu.
Tak tedy jak žijeme od úterý poledne. My jsme ještě váhali, zda dát Salomé v pondělí k chůvě. Hrozně moc tam vždycky chce a víme, že paní je svědomitá a má doma těžce nemocného otce, takže nebude hloupě riskovat. Dali jsme jí tam, ale během dne trochu litovali. Paní hlídá ještě jednoho kluka a vy prostě nevíte, co dělají jeho rodiče, s kým se stýkají a tak. Cítili jsme se provinile, když jsme si uvědomili, že jsme výrazně znásobili bubliny lidí, se kterými se naše dítě setká.
Od úterý poledne platí zákaz vycházení. Ven smíte jenom se speciálním povolením, které si buď vytisknete nebo opíšete na papír. Tato atestace obsahuje vaše jméno a příjmení, datum narození a adresu. Každé nové opuštění domova má svůj vlastní dokument. Následně vyberete jeden z pěti dovolených důvodů k opuštění bydliště, a to:
- přesun mezi bydlištěm a prací, pokud ze závažných důvodů nemůžete pracovat z domu (např. doktoři, sestry, prodavačky, lékárníci)
- přesun na nezbytně nutný nákup pro přežití do autorizovaných obchodů (otevřeny jsou potraviny, lékárny, benzinky, tabáky)
- přesun ze zdravotních důvodů (neodkladná návštěva doktora např. Nově musíte být vybaveni pozvánkou k doktorovi, důkazem, že tam skutečně jedete)
- přesun z neodkladných rodinných důvodů pro dítě (vy musíte pracovat v nemocnici a dítě vám někdo hlídá, střídavá péče)
- krátký rychlý přesun v okolí vašeho bydliště (někdo říká do 3 km max, někdo do 1km) z důvodu vyvenčení psa či dítěte když už fakt musíte ven na chviličku. Sami. Opět přišlo zpřísnění: max 1 denně a na 1 hodinu nejvýše.
Od tohoto víkendu jsou rovněž zakázány všechny lesy, parky a zelené plochy v regionu, protože ten poslední bod si mnozí vykládali po svém. Policie všechno velmi kontroluje. Např pokutovala cyklistu vzdálenáho 15 km od bydliště i paní co šla "jenom" hodit dopis do schránky. Pokuta je na místě 135 euro, později 375 euro. Pokud budete přistiženi opakovaně, pokuta se vyšplhá až na asi 2600 euros.
Manžel pracuje z domova tak jako tak, jediné co je jiné, že už nejezdí služebně po Francii a já ho mám tak doma pořád. Salomé jsou tři roky. Děsně moc se jí zalíbilo u chůvy a taky jako asi skoro každé dítě ráda běhá a tak. Od úterý jsme opravdu venku nebyli. O víkendu jsme šli na jakýsi dvorek za domem když tam nikdo nebyl, ne, že by tam někdo kromě cesty do garáže chodil, kde může dcera jezdit na kole, kopat do míče a sbírat kamínky. Snažila jsem se na každý den vymyslet nějaký program, jako třeba zasadit kytičky (bylo přes dvacet stupňů, teď už je zase ráno okolo nuly, snad všechny nechcípnou), uspořádat a uklidit balkon (díky Bohu za něj), péct a vařit, malovat a tak všechno možné, co vás napadne. Nakonec jsem ale slevila z naší výchovy a když chtěl náš maniak 20krát denně číst "Jak sluníčko vypilo štěňátku vodu", vytáhla jsem rezignovaně DVD. Abyste rozuměli, nemáme televizi a jsme si vědomi negativních dopadů obrazovek na nejen děti.
K nákupům. Manžel byl nakoupit minulou sobotu a asi vyrazí zítra. S jedním větším nákupem jsme v pohodě vyžili okolo 12 dnů a pořád ještě nejsme na nule a minimálně týden bychom ještě v pohodě dali. Asi tolik k tomu nesmyslnému syslení a kupování palet rýže a lančmítů. Děláme klasický větší nákup, možná o malinko větší než obvykle, protože už v sobotu dopoledne nechodíme na trhy pro sýry a zeleninu.
K rouškám. U nás povinné nejsou. Osobně myslím, že jsou potřebné a taky myslím, že to, co předvádí Bureš je trestné. Manžel si myslí, že tady nejsou povinné z několika důvodů. Ten první je, že tyhle ochranné pomůcky zkrátka jsou dnes všude na světě nedostatkovým zbožím. Proto, že jejich spotřeba stoupla oproti normálu několikanásobně v mnohonásobně delším období. A když jich nemají dostatek ani lékaři a sestry, je jasné, že vláda nemůže nařídit občanům, aby je povinně nosili, když nejdou sehnat. To je, jako kdyby řekli, že odteď budou všichni povinně nosit ven kosmonautskou uniformu. Druhý důvod je ten, že nařídit plošné užívání je opět nesmysl, pokud v Čr není zakázán volný pohyb v přírodě. Čech si tak svojí složitě koupenou roušku nasadí a půjde do lesa. Po asi dvaceti minutách mu rouška zvlhne a přestane účinkovat, to už se ale Čech vrací z lesa přes město k němu domů, kde na chodbě potká sousedku. Možná infikovanou. Jeho vlhká rouška už v tuto chvíli slouží jako množírna virů. Nebo jedete sami v autě. nejasnost užívání. Třetí důvod může být právě tato ošemetná manipulace s rouškami. Že se musí pravidelně vyvářet, ty jednorázové hned vyhazovat. Nechci na nikoho ukazovat, ale znám osobně někoho, kdo má doma jenom jedno povlečení a za celý rok ho pere jednou. Frekvence praní ručníků také není valná. Opravdu se rouška v rukou mnoha Čechů nestane spíš nástrojem zkázy? Opravdu se pravidla jejího užívání dostanou ke všem? A to ještě nemluvím o tom, že mám pocit, jakoby se pro mnohé rouška stala jakýmsi módním doplňkem. Kamarádka švadlena mi řekla, že na mnoha šicích fórech se lidi rozčilují, že barva látky neodpovídá objednanému a že jim došly ozdobné kamínky, které by na ně nalepili..
Tady hodně nabádají k rozestupům. Do obchodů pustí pouze omezený počet lidí. Na facebooku vidím jak hodně Čechů, co nadávají na jiné Čechy, jak nedodržují burešova polovičatá pravidla, tak spoustu Francouzů, co nadávají na jiné Francouze. Debilové jsou asi všude. Já osobně jsem se zatím se špatným chováním nesetkala, sem tam z okna vidím někoho se psem či sem tam auto. Žijeme s vědomím, že tu vir je všude, cirkuluje vesele mezi lidmi a žádné madlo, nákupní košík ani lavička nejsou bezpečné. Když jdeme vybrat schránku nebo do sklepa, po návratu domů si omejeme ruce a na chodbě se všeho dotýkám pouze loktem. Sousedi jsou milí ale nevíte, kde ten den byli a na co sáhli. Ohledně našeho příštího nákupu zatím váháme a oddalujeme ho, co to jde. Virus vydrží na plastu okolo 20 hodin. Téměř vše, čeho se v obchodě dotknete, může být infikované, a rouška vás nespasí, stačí si totiž promnout oči. Schválně si zkuste všímat, jak často a nevědomky si saháte na obličej.
Nákup provedeme pravděpodobně takto: zkusíme ho objednat na Drive a pouze ho vyzvednout autem. Manžel se okamžitě po příjezdu svlékne a osprchuje, oblečení poputuje do pračky a bude vypráno na 60 stupňů. Pravděpodobně i s některými potravinami. Ty, co nebude možné omýt, se pokusíme otřít ubrouskem s desinfekcí. Přijde vám to padlé na hlavu a jako chování nějakého maniaka? Mě taky. Dneska jsem mluvila s jinou Češkou, co tu žije, nemyslím si, že bychom byly obě histerky a nebo si nějak zvlášť podobné, obě naše rodiny ale dělají podobná opatření. Známe z blízkého okolí několik nakažených, ona pak i 3 mrtvé.
Co se psychického stavu týká, u mě je to trošku specifické díky těhotenským hormonům. Kdo zažil chápe. V týdnu to bylo musím říct v celku v pohodě a nevystrčit nos nebyl zas takový problém. Salomé pochopitelně chtěla na klouzačku nebo do bazénu, nejvíc pak k chůvě. Vysvětlila jsem jí ale, že venku je moc nemocných lidí a skáče tam ošklivý bacil a vypadá to, že to celkem pochopila. U mě krize nastala v pátek, ne ale z karantény, spíš z toho, jak celý dny neděláte nic jiného, než že čtete pořád dokola: stoupající počty nakažených, mrtvých, roušky, burešův a kenův dilentantismus a česká histerie. Všude to samé, na facebooku snad ještě horší. Sem tam vám zpravidla někdo z rodiny pošle nějaký ten hoax, především ten, jak máme pít teplou vodu. Takže jsem o víkendu brala telefon do ruky jenom abych mrkla na předpověd počasí nebo kvůli receptu na koláč. Další krize byla v neděli, kdy jsme jako rodina vyráželi často, i přes můj zvětšující se velrybí pupek, do přírody a vůbec byli akční. Ale přešlo to a další týden je tady. Také jsem požádala muže o přerozdělění péče, totiž aby si asi půl hodiny okolo poledne dal pauzu a já se mohla na chvilku zavřít a lehnout si.
V současné době naše nemocnice nestíhají, pacienti jsou sváženi rovnou helikoptérou a i některé případy od nás přebírají jiné nemocnice v zemi či Švýcarsku nebo Německu. Virus se např dostal do jednoho domova důchodců, ke včerejšku už v něm zemřelo 20 klientů. Jsem ráda, že nás francouzská vláda nestraší nesmyslnými prognózami, protože se spíš ukazuje, že žádná informace není jistá a vše se mění ze dne na den. U nás se vrchol neočekává před 28. 3.
Na závěr pár zkušeností, můžete si z toho třeba vzít i radu ;)
- čím menší vaše bublina kontaktů je, tím lepší. Máte starší rodiče? Nechoďte za nimi. Nákup jim nechte za dveřmi a při jeho pořizování se chovejte co nejopatrněji. Neposílejte děti si hrát k sousedům či spolužákům.
- Necourejte každý den pro čerstvé pečivo, pokud bez něj i v tomhle extrémně životu nebezpečném stavu nemůžete být, ty blbý rohlíky si zamrazte!
- Nelezte ven, myjte si ruce a myslete na to, že vás se to týká.
- To, že má Čr oficiálně okolo 1200 nakažených a ve vašem regionu jsou jenom 4, jak psali v novinách, ještě neznamená, že jich ve skutečnosti není dvakrát tolik. Spoustu případů je bezpříznakových a nebo s mírnými příznaky, děti jsou zřejmě pouze přenašeči, takže opakuji, ano týká se to i vás, vašeho penymarketu nebo vaší pekárny, vašeho autobusu a lavičky v parku.
