Supermaman

Kdysi dávno v roce 2017:

Je večer, sotva udržím oči otevřené, ale přesto usedám na kanape mezi poblité bryndáky. Smrad vlastního vyblitého mlíka je ještě horší než vyblitá Tequila. Tenhle smrad mě bude strašit na smrtelný posteli. Chuť pochlubit se je silnější než spánek ale zase ne tak silná jako chuť na pivo. Otvírám jedno nealko.

Asi neexistuje míň sexy představa ženy kolem třicítky, než "žena na mateřské". Mnozí z vás si mě asi představí jako udřenou ušmudlanou s neumytýma vlasama, tepláky s dírou na zadku a s vyhřezlým břichem "zdobící" jizva jako bych narazila na traverzu ve tvaru T, neustále mumlající o pokaděných plínách a prdících.

A ono houby. Sice o spoustu skils přijdete. Jako třeba nemůžu ještě provádět sporty jako dřív, takže bych asi těžko dala celý den na biku v lese, nicméně pobyt s dítětem doma vás naučí takové apdejty, že by i Spiderman (čti spiderman, ne spajdrmen, jsme ve Francii, voe) koukal.

Supermaman to jsem já!

My new Supermaman skils:

1. Bicáky. Zkuste si tahat celý dny tři až sedm kilo, zvedat je a zase pokládat, houpat je v náručí, pochodovat s ním od okna ka oknu, protože se ráda (ta kila) koukají na stromy za oknem. Pochodovat s ním a houpat zároveň když u toho ta kila řvou hladem ale nechce se jim sát a tento pohyb je jediný, který je uklidní.

2. Jedna ruka sama tleská. Jo tohle by mi i Chuck záviděl. Na jedné ruce dítě, ta druhá zvládne téměř cokoli. K dokonalosti mi chybí už jen si levačkou zavázat tkaničku, uštrykovat šálu a žonglovat.

3. Vyvinula jsem tzv běhochůzi. Jelikož běhat ještě nemůžu, ale chodit jo, a proto že není větší stres než řvoucí dítě v kočáru hned před kojením na veřejnosti, naučila jsem se chodit fakt rychle. A to dokonce tak rychle, že jdu stejně rychle jako Ječmínek kterej běhá ultra traily.

4. Už 4 měsíce v kuse v noci pařím a jsem čím dál víc fit. Naše zlatíčko prodělalo krizi z poklesu mlíka, výsledkem je návrat k dvouhodinovým nočním kojícím intervalům a teď i novinka: vstávání s taťkou kolem sedmé. Takže se ze mě stává asi kyborg nebo co. Upřesnění za další měsíce bezesných nocí, kyborg teda nebudu, spíš jedu před den autopilota.

5. Jsem něco jako Zaříkávač koní. Teda skoro. Možná ještě lepší. Umím rozeznat pláč a určit, co se teda jako děje. To už nemá daleko k předvídání budoucnosti z kávové sedliny či rozprávce se psy.

6. Bejby vokalizuje. Jako že vydává zvuky. No a já jí na to taky vydávám zvuky a ona se směje, jako že rozumí. Takže mluvím dalším jazykem. Totiž jazykem nemluvňat

Všechno tohle ale vůbec nic není v porovnání s faktem, že Bejby je světový šampion v házení šavlí.

2019 současnost:

...Po dvou letech (neuvěřitelný), se vracím k tomuhle rozepsanému článku. Něco z toho už jsem zapomněla a samozřejmě, že Bejby už šavle nehází. Zato já jsem se dostala do levelu Chuck Norris plus. Dokážu totiž dnes ještě navíc toto:

- Lidi dneska platí rance za kurzy sebeovládání, sebepoznání a nechávají se na týden zavírat do naprostý tmy. Přitom k dokonalýmu sebepoznání stačí "jenom" každý večer uspávat dítě! To je prosím taková ta část dne, kdy už toho vašeho andílka máte plný kecky a jedniný na co se těšíte je, až bude spokojeně oddychovat a vy se konečně vrhnete na lahváče/ vanu/ víno/ kotel zmrzliny/ manžela. Ano, toho uvádím záměrně na posledním místě páč na nějaký divočení už vám moc energie nezbývá. V tuhle chvíli je před vámi ale nejdůležitější úkol: hodit se absolutně zen, neuspěchat to, být pozitivně naladěn a uspat dítě. Já mám ozkoušeno toto: i když by třeba celá republika večeřela v deset, vy se najezte předtím. Není nic horšího, než uspávat hladoví. Dojděte si předem na záchod. Během následující půl hodiny (ideál když to jde fakt dobře) a hodinek dvou si neodskočíte. Představuju si, že jsem ohromný těžký balvan v lese, který se díky své váze pomalu začleňuje do země a obrůstá mechem. Nesmějte se, ty malí hadi fakt vycítí, pokud nejste zen a v pohodě. Ještě se mi nepodačilo dítě uspat, když jsem spěchala, měla hlad a nebo byla na nervy. Takže super skil: umím se zhypnotizovat a stát se balvanem :)

- Jsem schopna během dvou hodin nepřetržitě zpívat jednu ze tří ukolébavek, a to: Spinká a sní mravenec lesní, dobrú noc má milá dobrú noc, Halí belí koně v zelí. Obvyklý průměr je 45 minut. Schválně si to zkuste: celou jednu vyučovací hodinu na základce zpívat pořád dokola Halí belí koně v zelí a hříbátka v petrželi. (Tuhle mám ze všech tří nejneraději, jelikož je nudná a krátká a moc se nedá s hlasem klesat). A co kdybych přestala? Skoro spící dítě otevře oči a naznačí zvuk songu, jako že repete.

- Znám fakt mrtě básniček a písniček pro děcka. "Řekla vrána vráně, koupíme si sáně, budem na nich jezdit, v stodole po slámě." Ta je dost dobrá, taky jsem to vždycky chtěla zkusit a vrány mě předběhly!

- Na začátku jsem si posteskla, že už nejsem schopna vrátit den bajkováním po lese. Tak to prrr. Teď nejen, že toho schopna jsem, mám k tomu ještě na rámu dvacetikilovou zátěž.

Myslím, že vám je všem jasné, jak to s tím mým naparováním je. No tak zase příště! 

Běhat po horách jako kamzík s děckem na zádech? Hračička! ;)