Zadarmo ani kuře nehrabe

ve Francii ovšem nejen kuře, ale dokonce i lidské bytosti "hrabou" zcela zdarma. Pojďte se mnou objevit krásy a hřejivý pocit u srdce z dobrovolnické práce. Oléé!

asistentka dánského handaballového týmu

Nemůžu říct, že v Čechách jsem se s dobrovolnictvím nesetkala, zamlada jsme uklízely s vodáckým kroužkem břehy Jizery, zpívali v domově důchodců a účastnili se podobných menších aktivit, které jsou ovšem ve srovnání s dobrovolnictvím ve Francii na nesrovnatelné úrovni. 

festival Eurofonik

Jak už jsem psala, po příjezdu nebylo lehké najít práci. Přítel mě ale už od začátku (k mojí ostudě téměř násilně) tlačil k práci zadarmo. Mě to tenkrát přišlo děsně nahlavu, proč tolik lidí pracuje zdarma, když je tolik nezaměstnaných. Dnes už mi to divné nepřijde, naopak, vyhledávám jakýkoli způsob, jak se k takové práci dostat. Panuje při ní totiž vzácná atmosféra pohody, sdílení a nadšení, s jakou se v běžném zaměstnání nesetkáte.

Nutno říci, že Nantes je město neskutečně kulturní. Na kulturu zde jde více peněz než na cokoli jiného a je to vážně znát. V průběhu celého roku se tu proto organizuje nespočet hudebních i filmových festivalů možných i nemožných žánrů (cinema espagnol, italien, almande, festival evropské hudby, festival pro handikepované, festival vážné hudby, který je vyprodaný měsíce dopředu atd.). Moje první dobrovolnická práce byla na filmovém festivalu "3 continents". Festival probíhal celý týden a já pracovala kolem 3 hodin denně, kontrolovala jsem lístky, počítala návštěvníky, no a za to všechno jsem se mohla festivalu zadarmo účastnit. Další práce už na sebe nenechaly čekat: roznášení programů kina Cinematographe, kde pracuje můj přítel za kasou, opět jako dobrovolník, festival Eurofonik, na kterém budu zanedlouho opět po roce pracovat a kde jsem díky znalosti angličtiny pracovala jako referent pro umělce. Dále hudební festival Tissé metissé (evropská hudba), na evropském šampionátu v házené jsem se stala osobní asistentkou dánského týmu, na mezinárodním týdnu cyklistů jsem pracovala v informačním centru. Na festivalu ochrany přírody jsem si vyzkoušela práci za barem, z uklízení města v rámci akce Let's do it jsme si domů přinesly i kamarádky blešky :)

Jak šel čas, přestala jsem na dobrovolnictví nadávat a začala jsem si ho vážit a vyhledávat. I proto, že se

S maskotem HBC Nantes (handball)

pěkně vyjímá na životopisu. Získat zde pracovní zkušenosti je super těžké, ne ale pracovní zkušenosti dobrovolníka, které v životopisu budoucí zaměstnavatel vidí a ví že se práce nebojíte, vaší motivací nejsou jenom peníze, což je velmi cenná osobnostní vlastnost, alespoň ve Francii.

Nespornou výhodou je samozřejmě také to, že potkáte nespočet zajímavých lidí, účastníte se všech akcí bez nutnosti platit 20 euro vstup a často získáte i pěkné tričko, o stravě nemluvě. Někdy ale ani tuhle práci není lehké získat, často je na ní docela nával :) A proto mi držte palce, až městem budou kráčet obrové a já jim snad budu vymezovat cestu (viz video)

Mojí asi největší dobrovolnickou akcí bylo přihlášení se do Evropského Dobrovolnického Programu (EDS), který vypsal Dům dětí a mládeže v Praze. Tato, nebo jiná organizace vás na rok či jiný počet měsíců (zpravidla 6, 9 nebo 12) vyšle do země, kterou si vyberete a kde potom pracujete za byt, stravu a kapesné. Dle mého názoru něco naprosto úžasného, co bych doporučovala všem, kteří nechtějí zabřednout po škole do práce, ale chtějí cestovat a získat zkušenosti a něco si užít. Práce závisí na vašich zájmech a možnostech, např. ve Francii je několik organizací v několika městech, kde můžete pracovat. Během celého projektu máte jednak podporu domácí organizace, jednak pomoc organizace hostitelské. Kdo by ještě váhal, prozradím, že máte za rok 5 týdnů dovolené a kapesné vám při troše šetření vystačí na objevování krás dané země či cestování po Evropě. 

Mezinárodní dny: práce v českém stánku (momentálně u mexičanů :)

Jestli něco v životě má opravdu smysl, tak je to dobrovolnictví a já děkuju příteli, který mi ho pomohl objevit, howgh!