Nedávno jsem četla článek o nejdebilnějších otázkách sportovních komentátorů, jako např. "Máte radost z medaile?" (samozřejmě, že nemám, je hnusně zlatá, já mám radši bižu) a pod. Vzpomněla jsem si na něj, protože se mě lidi často ptají: "A to se ti nestýská?" "To ti nechybí rodina a kamarádi?" V takových chvílích mám chuť říct: "Ale vůbec ne, jsem ráda, že jsem se jich zbavila, čr je stejně hnusná země a kamarádi nestáli za nic..Teda kamarádi, teď doufám, že cítíte tu ironii :)
Z předchozího příspěvku je jasné, že v Nantes se člověk rozhodně nenudí, zvlášť když hledá práci a nový životní směr (učit češtinu pro cizince už fakt nemůžu, frantíci ji nijak zvlášť nebaští, s ježděním na kole do kopce se taky můžu rozloučit, no nic..). Kromě toho existuje skype a řekla bych, že pokud vám je víc jak 25 let, návštěva rodičů je spíš o pokecu co nového v práci, kdy už se konečně vdám, co jsi mi mami upekla, takže tohle se dá krásně absolvovat online (až na ten švestkový koláč pochopitelně, hmmm). Tudíž musím říct, že rodina mi překvapivě nechybí, nebo ne zas tak, že bych kvůli tomu jakkoli strádala, viděla bych je ráda, to zase jo.
S přáteli už je to horší, protože s nimi podnikáte spoustu věcí, jezdíte na kole do kopce, v lese, na sněhu, chodíte na pivo, na skály, na vejlety, v podrouženém stavu se jim svěřujete se vším možným, takže tady musím říct, že kamarádi, zvlášť ti stejně karmicky :) naladění, mi chyběli neskutečně. Chci tím říct, že sice pořád rádi jezdíte na kole do kopce, to, že chybí kopec by se i přežilo, ale jezdit na kole sama a po rovině, to radši hodím kolo do Loiry. Přátelé skype ani facebook nenahradí.
V posledních 4 letech jsem se doslova našla v práci bike průvodkyně. Pro jednu nejmenovanou cestovku (ať žije ck Trip) jsem odjezdila nespočet zájezdů do Rakouska, Švýcarska a Německa, a tak se někteří průvodci či řidiči stali součástí mé "rodiny". Tohle byla asi první věc, kterou jsem doopravdy obrečela. Vědět, že vaši kamarádi plánují pařbu průvodců, bez vás! Vědět, že vyšel nový katalog, kde jsou ještě vaše fotky, vědět, že je období plánování zájezdů, bez vás, bývalí klienti vám píšou mail, že jedou jedině s vámi, pak začne sezona, ta bezmoc, že nemůžete dělat něco co milujete, naplňuje vás a jste v tom sakra dobří? Ajajaj! K tomu sledujete na fb fotky kámošů co jeli noční snow bike přejezd Jizerek taky bez vás, tohle je asi to nejhorší...v té době jsem myslela na české emigranty, o kterých nám vyprávěl princ krasomil Chocholoušek, jak smutnili po domově..
Pokud mi něco opravdu chybí krom výše zmíněného, je to rozhodně:
1. Český ráj, Malá Skála, ty naše kopečky okolo domu, lesy kde rostou houby a zelená se mech, potůček, Panťák, Sušky a všechny skalní města okolo, chybí mi vyšlápnout si na kole na Kopaninu nebo k Suškám, dát si okruh na Černou...procházky s Blue
2. Jizerky s Hřebínkem, Knajpou a Jizerkou, v létě drncání po panelkách, v zimě krasojízda noční krajinou, sníh se třpytí od měsíce...
3. Pravidelné každoroční koncerty Vypsaný Fixy a Sto zvířat, koncerty na Rampě, i na horečku bych zašla :)
4. Česká povaha: skromnost a organizovanost. Vzhledem k tomu, že tu Češi jsou a karamádíme se, tak celkem cajk.
 |
| Nejvíc mi chybí můj přítel Blue |
Žádné komentáře:
Okomentovat