Školní brašnička

ehm..Francouzská školní brašnička aneb pravidelný příliv humorných i neuvěřitelných historek, jímž mě nepřestává obohacovat francouzský školní systém a jeho účastníci.

Malej Jules, asi jediný dítě, s kterým si tu rozumím! :)

Tento rok pro mě začal až, dalo by se říci, hororově. To se jednoho dne nějaký francouzský ministr dobře vyspal a rozhodl, že jeden animatér zvládne zkrotit místo 14 dětí rovnou 18, což mělo za následek zredukování našeho slavného animačního týmu na tři osoby, tím pádem už nejsem ta čtvrtá, privilegovaná, mající volnou ruku ve výběru aktivit a téma ateliérů. Z oblíbené exotické animátorky nabízející dětem roztodivné aktivity, poznávání vzdálených krajů a jejich zvyků (velikonoční pomlázka málem vyvolala sbírku na záchranu českých žen a dívek) se najednou stala nudná skoro bych až použila výraz "družinářka", která se točí v nekonečném kolotoči: sportovní hry venku, odpočinkové aktivity a manuální aktivity (ano, sem se mi před vánocemi podařilo protlačit čerta s Mikulášem, někdo z toho nespal, někdo mě prosil, aby i u nich čert zaklepal na dveře). Nudáááá!

Nový rok jsem odstartovala nabitá pozitivní energií z Čé er, kde jsem strávila Vánoce (o tom možná později). První rána přijde hned při vstupu do budovy a obdržení seznamu dětí, které se budou účastnit vašeho...vlastně ateliér mi teď přijde pro volné nicnedělání až silné slovo. První dva týdny budu "vést" "ateliér" espace detente, ve volném překladu "odpočinkový prostor", představa ředitelky je, že děti zde budou klidné, tiché a budou se věnovat např. společenským hrám, čtení, skládání puzzle nebo tichému rozhovoru. Jak daleko od pravdy se její představa nachází...stačí, že se "ateliér" odehrává v místnosti se žíněnkou a dvěma sedacími polštáři, i mě by napadlo se na tom poprat.

Zpět k seznamu dětí, ten totiž tentokrát stojí za to! Mezi nakonec 19 dětmi je následující skvadra budoucích kriminálníků:

• asi největší perlu tvoří chlapeček na vozíčku. Ne proto, že by byl postižený, jenom si v říjnu zlomil nožku a na tom vozíčku se mu dle rodičů nějak zalíbilo. Jedná se o chlapečka, kterého jsem před Vánoci nedopatřením z vozíčku při manipulaci před všemi dětmi a rodiči vyklopila. Vůbec nic mu nebylo, jenom kolínko trochu od hlíny, problém byl, že mě tento drobný incident nenapadlo hlásit ředitelce, ta mě pak další den téměř usmažila pohledem, řvát si naštěstí netroufla. Tak tohohle hošíčka musím každý den přepravit spolu s dalšími 18 neustále se postrkujícími dětmi podél hlavní silnice přes tři přechody do asi 100 metrů vzdálené budovy. Oba děláme, jako by se nic nestalo, já na něj jenom při každé nerovnosti povrchu zděšeně křičím aby se držel a nenápadně ho přidržuju za kapuci. Snad by ho to v případu pádu neoběsilo?!
• Kluk, co se mě loni před značným publikem zeptal, jak jsem mohla udělat první třídu, když nevím, že je ta židle a ne ten židle.
• Malá cikánka bydlící v maringotce naproti, co se jí ještě minulý týden vlasy podezřele hemžily a co je měla včera obarvené na fialovo (asi maminka věří že vši lze zničit peroxidem). První den našeho seznámení mi se zvláštním úlisným úsměvem dala ušmudlaný bonbon, který jsem teda ještě neposlala na analýzu.
• Pařížský floutek (nedávno se přistěhoval z Paris), co si zakládá na svojí kariéře největšího lotra ve škole.
• Hyperaktivní kluk, co na mě, kdekoli mě spatří, volá: Ahoj LULU! Byly doby kdy na mě volal "mami" nebo "paní učitelko".   
• Dívenka Fanny co není vůbec funny a její působení loni přivedlo skoro všechny děti k psychologovi a jenom z posledních sil jsem zabránila všem ostatním aby ji nedefenestrovali.
• Roztomilý černoušek, který neustále výborně kreslí....mě.
• a nakonec nová holčička z Alžíru, která nemluví francouzsky, ani anglicky, jenom arabsky. 

Co ještě se děje v naší kocourkovské školičce? Tak třeba máme hodně pastelek. Ale takových těch s větším průměrem, na které ale nemáme ořezávátko. Máme spoustu hyperkreativních pomůcek, např. vosk na výrobu svíček, sádru, soupravu na mozaiku, fixy na textil, sklo a porcelán, ale nemáme obyčejné bílé papíry na kreslení. Což upřímně je a zůstane jedna z nejoblíbenějších dětských aktivit.

Středa, děti mají uklízet a to jim má dát na vědomí písnička, a protože kolegyně, co vybrala song Sexy sexy sexy sexy body už v naší skupině nedělá, nová kolegyně bere nějaké jiné cédo a pouští song: Fuck you, fuck you very very muuuuch :) Děti poslušně rovnají hry do poliček podle barev a já se jdu uklidnit na záchod :)

Opět ve středu mě dostalo jedno malé smrádě, které si za mnou přišlo stěžovat, že mu nějaký jiný sígr nadává. Říkám a co mu řekl za nadávku? On na to: že jsem řeznictví! Vážně nekecám, francouzský děcka si nadávají do ne řezníků, ale řeznictví (charcuterie, taky lze přeložit jako lahůdkářství). To by mě zajímalo, jestli pekařství se bere taky jako nadávka a nebo jestli je to výraz úcty. Ty Sýrařství a ty moje bagetko si pak budou šeptat do ouška po tmě ;)

A jak vám dupou králíci, vy řeznictví jedna! :)

 

Když vás deptá práce, prostě jeďte na pláž!