Takové to domácí francouzské...

HA! To neuhodnete, jakou pravou nefalšovanou francouzskou zábavu jsem právě dneska zažila! Že ne? Mám nápad, zkuste si tipnout, dám vám na to celou stránku, posunete jí, až vás napadne něco hodně šíleného, souhlas? A svoje tipy mi pak napíšete do komentářů. Bludišťáka vyhraje, kdo si správně tipne a pozor, zlatého bludišťáka dostane nejoriginálnější odpověď!

Takže....

nejedla jsem řasy přímo z vody, nene! :)

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

Když mi bylo dnes nabídnuto, strávit deštivé odpoledne kdesi a zahrát si LOTO, řekla jsem nakonec proč ne, začne to ve dvě a ve 4 se můžu jít na procházku, háčkovat, vybarvovat nebo si zabrnkat na uku. Bylo mi vysvětleno, že hraní lota patří ve Francii k velké tradici a bude div jestli v sále bude ještě místo. No, naneštěstí bylo!

Kdysi jsem loto hrála na dětském táboře. Je to taková ta hra kdy si účastníci rozdají kartičky s čísly, přičemž žádná kartička neobsahuje stejnou kombinaci čísel a loterie může začít. Ten, kdo první vyškrtá řádek, dva řádky nebo celou kartičku, vyhraje. Žádná věda. 

Dorazili jsme do sálu s předstihem asi 10 minut. Na začátku si koupíte kolik chcete předtištěných kartiček, a zaplatíte. My si koupili 6 kartiček za 10 euro všechny. Zoufale jsme se snažili se najít místo k sezení, každý někomu držel. Místo. Účastníci všeho věku, převážně ale důchodci, byli vybaveni nejen někdy i 12 kartičkami na osobu, ale plastovými žetonky s magnetickým okrajem a magnetickou hůlkou, kterou se žetonky seberou. Na kartičky se totiž nesmí psát. Mnozí si pak koupili i kartičky jednorázové, na které měli speciální fixy s průměrem 1 cm, takže nemusíte nic jak trotlové kroužkovat ale jenom fix přiložíte a je to. My měli teda taky nějaký to vybavení, pindíky z dámy a člověče nezlob se a já osobně jsem vsadila na mocnou sílu hrášku. Paní vedle měla na svých destičkách položené různé, řekla bych tak nadbytečné, předměty, jako třeba stříbrný čtyřlístek, křížek, želvičku. (Chudák nevyhrála vůbec nic, i přes takovou koncentraci štěstínosnýh předmětů).

paní a její výbava

Odbyly dvě hodiny odpoledne a celá sranda začala. Na podium vystoupil nějaký chlápek, zprvu jsem myslela, že je to dýdžej a pustí nám tam nějakou bretonskou odrhovačku, ukázalo se ale, že je to moderátor, místní Leoš Mareš, ale asi tak o 20 let starší. Požádal o klid v sále a zvostra se do toho opřel. Hlásil jedno číslo za druhým a ještě štěstí, že měl vedle sebe projektor, protože to jejich čtyry-dvacet-deset (90) bych asi tak rychle nevykoumala a bolela by mě hlavička ještě víc. Nestačil zahlásit ani prvních 6 čísel a už někdo vykřikuje, že má řádek. Super, smést fazole z kartičky a jedeme nanovo. Tentokrát mi chyběly tři čísla, když už někdo ten zpropadenej řádek měl. 

Tady musím uvést na pravou míru, že jsem si pořád myslela, že nejpozději ve 4 budu doma. Než jsem se v tabulce zorientovala, že v každém sloupku je jenom jedna desítka, hra mě docela zmohla. Nikdo ani nedutal a pokládal žetonky. Ve 4 hodiny byla přestávka. Nikdo z nás nic nevyhrál. Na baru jsem si dala kir (víno se šťávou, taky místní tradiční nápoj), panáka rumu a jedeme dál. Musím říct, že v tom okamžiku mě ta hra vážně přestala bavit. Jenže vy se ani nemůžete nic jiného dělat, mluvit se sousedem nejde, někdo vás hned okřikne a nebo Leoš požádá o klid v sále. Docela mě bavila myšlenka, že paní sedící vedle mě vhodím do plechovky od coly jeden hrášek, co to asi udělá. Pak nastal náhlý zvrat a my nečekaně vyhráli řádek a s tím i krabičku čokoládových bonbonů. Takže to nebyl zas tak marně utracených 10 ee!

Před šestou byla další přestávka. Všechny zábrany šly stranou, vyrazila jsem napříč celým sálem a vyhmátla si dýdžeje a narovinu se ho zeptala, jestli bude už brzy konec. Toho moje otázka malinko zaskočila, protože měl za to, že se celý sál po dobu 4 hodin výborně baví a odpověděl, že za necelou hodinu. To mě uklidnilo. Asi jsem zapomněla říct, že celá sranda se konala v jedné z Nantských periferií odkud dostat se v neděli navečer do mojí periferie je otázka minimálně hodiny, když to bude dobře navazovat. Vydala jsem se na bar a využila cenové nabídky na malé pívo za 1,50. Přitom jsem se usmívala na barmana a doufala, že si se mnou pokecá o něčem jiném než jsou čísla. Nepokecal. Vrátila jsem se zpět do sálu, zapla mp3 s Harrym Holem, kterej se zrovna seznámil s vrahem, ale ještě o tom neví. Je fajn poslouchat knížku víckrát, pokaždý objevíte nějaký detail a máte ji o to radši.

Nasázela jsem na svoje tři kartičky posledních pár semínek, paní vedle pak smutně sklidila všechny talismany a hurá domů.

Pokud je vám teď líto, mám na mysli vás, co žijete v Nantes nebo Francii, že jste o to přišli, nezoufejte, všude po sále bylo nespočet letáčků lákající na další nekonečné loto akce! 

všichni loto nadšenci

Jsem ráda, že jsem poznala tradiční francouzskou zábavu, ale... o to radši jsem doma popadla čelovku a vydala se černou tmou, jen já a Harry a praskající listí pod nohama.

Tak a teď ty tipy, hm? ;)