Milý Ježíšku...

Sněží. Vidím to ve světle pouliční lampy. Prosinec. Je mi devět a tři čtvrtě a jsem v pokojíčku. Plakáty Backstreet boys na zdi. Píšu dopis. Pro Ježíška. Píšu krasopisně, nedrápu. Plyšový tygr střeží postel. Dopíšu, sroluju dopis a převážu provázkem. Dám ho do obýváku mezi dvě okenní tabulky, na tu venkovní mráz nakreslil květiny. Je večer. Ráno je dopis fuč.

Milý Ježíšku,

těžko říct, jestli se tenhle dopis k tobě dostane. Maminka ale říkala, že mě sleduješ celý rok a lítáš pořád okolo, takže asi jo. Proto ti snad ani nemusím moc vysvětlovat, jak to teď mám. Vidíš sám. Vlastně když se nad tím zamyslím, pokud mě vážně sleduješ celý rok, nemusím ti ani psát, protože víš moc dobře, co bych si přála. No ale co kdyby.

Člověk si může pořád přát úžasné věci, jako zdraví pro své blízké, světový mír, šťastný život. Utopie. Pak si můžeme přát spoustu věcí jako nové boty, čepici, auto...věci které potřebujeme. (?) Co vlastně člověk opravdu potřebuje. Kolikrát se přistihnu, že věc za výlohou samotná ve mě vzbudí potřebu a touhu, když se ale nenechám zlákat a vyjdu ven, zjistím, že tu věc nepotřebuju. Že by mi doma jenom zaplnila skříň, že kdybych do toho obchodu nevkročila, neměla bych o její existenci zdání a tudíž dál pokračovala život bez ní a bez pocitu její potřeby. Co vlastně člověk doopravdy potřebuje?

Letos bych si přála jednu jedinou věc. Je to něco, co šíleně potřebuju a o čem sním celá léta. Dřív se mi toho dostávalo, teď už ne a mě ta věc příšerně chybí. 

Přála bych si sníh.

Ne jen tak dvě tři vločky, chtěla bych, aby se přihnal černý nabušený mrak, teplota aby klesla pěkně k nule a ten mrak aby se protrhl. 

Přála bych si sněhovou vánici a kalamitu. 

Přála bych si, aby autobusy a tramvaje ten den nevyjely. Co den, celý týden!

Chtěla bych sníh, jaký se sype u nás v Jizerkách a na Skále. Sníh, který pokryje silnice tak, že autobus nestaví na zastávkách, které jsou v kopci, nebo někdy nepřijede vůbec, protože zapadl kdesi u Rakous. 

Přála bych si sníh, který se leskne ve světle měsíce, když se v něm ráno brodím k hlavní silnici. 

Chtěla bych zase zažít tolik sněhu, jako tehdy, kdy v Jablonci nebylo vidět z chodníku na silnici. 

Kéž by se sypalo a sypalo, sníh by pokryl stromy a střechy a všechno by bylo krásně bílé, tak jako po státnicích z češtiny, kdy jsem se se znovunabytou lehkostí brodila s Blue směrem k lesu. 

Chtěla bych zase uválet obřího sněhuláka a strávit odpoledne házením sněhu z cesty, aby mě pak bolely ruce a zahřál čaj s rumem. 

Co takhle jít sáňkovat, jako kolikrát s Víťou na Bramberk!

Přála bych si v nočním bílém tichu nasadit čelovku a spustit se na běžkách krajinou, měsíc by svítil na cestu a sem tam minout jiné světýlko. 

Chtěla bych chytat velké sněhové vločky do pusy. Olíznout rampouch. 

Chtěla bych, aby potom v noci umrzl a já si vyjela na noční výlet na kole, jako kdysi s Víťou číslo dva, kdy jsme přejeli Jizerky, jen my dva, svařák, čelovky a sníh.

Přála bych se připlést do pořádné koulovačky, dostat koulí za límec a omrzlíka do obličeje. 

Chtěla bych bílé Vánoce.

Klidně by mohla i zamrznout Loire po které bychom mohli bruslit až do Orleans.

Chtěla bych řídit auto ve vyjetých kolejích, jako kdysi s Jendou, a pak se pokusit vyjet a přitom zapadnout do závěje, smát se tomu a lopatkou odhazovat sníh z pod kola.

Chtěla bych, aby sněhová peřina přikryla všechnu špínu světa. 

Chtěla bych se jednou večer podívat ven z okna a vykřiknout: Sněží! A jenom v bačkorách vyběhnout a dívat se do oblohy a nechat se zasypat tou nádherou. 

Ježíšku, nech si prosím všechny ponožky a spoďáry a elektroniku a další dary, které ve skutečnosti nepotřebuju. Udělej prosím tady v Nantes opravdovou chumelenici. Nasyp sníh na slona a i na všechny lidi, který ho nemají rádi, jen ať prskají. A my, kdo ho tak milujeme, vyběhneme ven a budeme se radovat spolu a třeba tu i konečně potkám přátele, kteří se budou na svět koukat stejnýma očima a bude nás ta bílá břečka, ve kterou se sníh po pár dnech promění, neskutečně hřát u srdíčka!

Děkuji předem.

P.S.: Pere Noel by ti s tím sypáním klidně mohl pomoct!

Sedíme v kuchyni a jíme rybu se salátem, pod talířem máme šupinku a na talíři kupu hrášku, to všechno abychom měli pořád dostatek peněz. Je mi skoro deset, jsem slavnostně oblečená a je mi fajn. Že je to téměř naposled kdy si užívám rodinnou pohodu v té chvíli netuším. Jediné, na co se těším, je až za zavřenými dveřmi uslyším zvoneček a spolu s bráchou se vrhneme do pokoje, kde je ozdobený stromeček, hromada dárků a vůně prskavek a Vánoc... 

co je lepšího než vyválet se ve sněhu??

největší psí hrdina všech dob, Blue

kdo ví co se za tímhle výhledem skrývá a co asi držím v ruce? :)

a jaký přání máte vy? :)