Athény vs Sparta

Kaliméra! Je na čase dovyprávět vám to naše putování, co myslíte? Představuju si, že sedíte doma, za oknem chumelí, jste zabalení v dece u krbu nebo u radiátoru, cukroví napečený, okna umytý...co teď? Eh voilá, pojďte se se mnou vrátit do prosluněného Řecka!

Dokonce po třech týdnech už zvládáme základy řecké abecedy. Řečtina, unikátní jazyk, který nemá ani slovanské, ani latinské kořeny a lidé takto mluví pouze v Řecku a na Kypru.

Upřímně, školní výuka dějepisu mě bavila nejvíc právě v té chvíli, kdy jsme se učili o Řecku. Vzpomínáte si? Na Spartu, vojenský městský stát, kde panuje krutá výchova, drsná neúrodná krajina kde narozené dívky hází do jámy, protože potřebují chlapce, bojovníky? Oproti tomu městský stát Athény oplývá trávou a strdím (něco jako med), vzkvétá zde kultura, divadlo a ty nejodvážnější filosofické myšlenky. Kdo by neviděl seriál o Herkulovi, který bojoval s řeckými bohy na Athénské Akropoli? A co víc, určitě jste četli Petiškovi Staré řecké báje a pověsti. Takto nějak romanticky jsem si pevninské Řecko a především Athény vysnila během nekonečných let školní docházky. O to víc vás nakrkne, pokud vám foťák umře těsně před příjezdem do Athén, sakrblé!

Budeme obdivovat aneb chvilka bez turistů

Kolem poledne naše loď zvedla kotvy z ostrova Milos a před námi taky bylo krásných 8 hodin plavby. V zásobě jsme měli celou pet láhev rýže (MacGyver hadr), takže hladem neumřeme. Ještě jsme se mohli pokochat výhledem na okolní ostrovy a shodli jsme se v tom, že na pevninu se nám vůbec nechce. Ostrovní život Robinsonů zkrátka stál za to. Konečně v půl 8 večer dorážíme do Pirského přístavu. Odsud de musíme dostat metrem do centra Athén, abychom zde našli naší CS hostitelku. Neuvěřitelné, celých 20 minut hledáme metro. Z přístavu vůbec není dobře značené a lidé nás posílají každý jiným směrem. Na prohlídku je moc pozdě, musíme co nejdříve nalézt hostitelku. Při hledání narážíme na nerudného trafikanta, který opět neporadí, odkud jede kýžený autobus. Nakonec jsme se ale našli a trávíme příjemný večer se Sabinou, původem Francouzkou žijící v Řecku. 

To je ono!!

Sloup Athénký, sloup prostý, sloup drážkovaný

Po probuzení na vrzavém gauči nám Sabina ještě přináší teplé skořicovo-tvarohové dobrůtky a radí, kde je nejbližší prodejna fotoaparátů. Máme před sebou dilema. Athény jsou jistě nejedním cestovatelským snem, absolvovat je proto zcela bez foťáku by byl tak trochu hřích a asi by nás hodně svrběly prsty, zvlášť při předešlé frekvenci 200 fotek denně. Otázkou je, zda narychlo (opravdu narychlo, protože na celé Athény máme jenom jeden den a už je devět) koupit nějaký lepší foťák, s tím že neznáme hodnocení, srovnání a cena bude jistě o dost vyšší než na internetu. A nebo koupit něco, co nás zachrání, nejlevnější šunt a pořádný foťák koupit až po zralé úvaze z domova? Běháme jako zběsilí od krámu ke krámu, čas běží jako splašený, nakonec, když už nám dilema vyvrtalo díru do hlavy, kupujeme foťák za 35 euro (co fotí i pod vodou, jak prodejce neustále zdůrazňuje, což už je nám k ničenu, jedeme na pevninu) plus minikarta za 9. Je na tužkovky (ale fotí i pod vodou), takže můžeme fotit hned, hurá dilema vyřešeno. 

pohled na Akropoli z protějšího kopce (hlavně že fotí pod vodou)

Běžíme na autobus, který nás doveze až pod Akropoli. Od této chvíle už chodíme všude pěšky, jak bývá naším zvykem. Začíná pravé vedro. Akropole, turisti všude, užíváme si výhled na Athény a zkoušíme si představit doby minulé, jde to těžko se selfíkářema všude okolo. Pokračujeme po svých na protější vrchol, potom dále podél zahrad a dalších památek. Máme jich asi 6 v jedné vstupence. Obdivujeme paláce a chrámy a řecké sloupy a rozčilujeme se nad nekvalitou fotek (ale fotí i pod vodou). Již skoro třítýdenní putování je znát, odpoledne jsme zcela vyčerpaní. Jíme gyros a opět pochodujeme za památkami. Zastavíme se u vily prezidenta, kterou zrovna střeží vojáci v krojích a kdosi odjíždí, že by sám prezident? Jen o kousek dál vidíme výměnu stráže. Když ještě popojedeme, potkáváme davy čekající před hotelem. O co jde? Prý se tam ubytovala lady Gaga, která má večer koncert a co nevidět bude opouštět hotel. Chvilku posedíme, ale když se během půl hodiny nic neděje, jdeme dál. 

Již za tmy se opět shledáváme se Sabinou, my bez energie, ona nás vede uličkami do svého oblíbeného baru. I když se mi nechce, nakonec nelituji. Bar Cube se nachází v posledním patře vysokého domu a kromě ochutnávky místního vynikajícího piva si užíváme i skvostný výhled na osvětlenou Akropoli. Uléháme v půl 2 ráno.

Ráno už se jenom rychle nasnídáme a běžíme na autobus na letiště. Vtipná vsuvka: zatímco čekám na zastávce se všemi zavazadly, posílám přítele s posledními 10 eury koupit do trafiky lístky na autobus. On se ale vrací s banány a pečivem, lístky prý neměli. V tom přijíždí autobus, peníze ale už nemáme. Co teď. Hledáme po všech kapsách a v drobáčcích se skládáme na lístek na autobus. Uf, zase jednou jsme měli štěstí. Je třeba udělat Řecku pá pá a připravit se na zcela nové Asijské zážitky, Turecko už čeká!

Minigalerie (třeba fotí líp pod vodou):