Ježíšek vs Père Noël

Je klidně možné, že tady nebudu objektivní. Především proto, že vzpomínky na České Vánoce pocházejí z dětství a tudíž v sobě pořád mají jistou magickou moc. A potom taky proto, že jsem vyrůstala na vesnici, kde se zvyky a tradice dodržují mnohem více než ve městě. Kdejaký Pražák se mnou proto zřejmě nebude souhlasit. Ostatně už jako malé mi bylo vyprávěno, že děti ve městech nechodí s pomlázkou a nezvoní u každých panelákových dveří. Bylo mi jich líto, co je lepší než se přejíst vejci a vykoledovanou čokoládou? Domnívám se proto, že měšťan, který v životě nevyšukal pomlázkou sousedku a nedostal za to pár nabarvených kraslic, nebude rovněž sdílet moje nadšení pro házení pantoflem či krájení jablíčka na půl.

Vánoce pod psa? To ani náhodou!

Je čas Vánoc, doba rozjímání, dárků, návštěv příbuzných, kotle bramborovýho salátu a cukroví...jaké je to ve Francii? A co víc, jaké je to pro přistěhovalce z východu ve Francii? Keep reading!

Advent

S maminkou jdeme do lesa natrhat větvičky na adventní věnec, pak ho mamka nebo babička nějak vykouzlí, nevím jak, ale je krásnej. V neděli si zapálíme první svíčku, zhasneme a vyprávíme si historky, prý je to tradice druhé babičky, takzvaná "černá hodinka".  Tuhle tradici mám asi nejradši. Dostanu adventní kalendář. Každý den čokoládička. Jeden rok neodolám a nenápadně (jak si myslím) otevřu políčko kdesi kolem 20, nesním ho hned (je to bota), jenom ji okusuji, tak aby to pak nebylo poznat. Stejně se bojím. "tady je nějaká okousaná bota", zuří mamka. Taky musíme víc uklízet. První adventní víkend pečeme perníčky, to aby do Vánoc stihly uležet. Pak v následujících týdnech ještě vanilkové rohlíčky, žabí huby, kokosky a slepované (mňam). Úplně naposledy vosí hnízda (double mňam!). Ty děláme s tátou, protože prej jenom on umí umíchat správně tu rumovou náplň. Hodně se jich během tvorby jakoby náhodou rozbije, ty šmejdy musíme ihned sníst. Vystřihujeme vločky z papíru na okna. V Jablonci jsou řemeslné trhy, s kýmkoli se tam potkáme, jdeme na svařák (později pochopitelně), je to potřeba páč mrzne až praští. Taky chodíme bruslit na Jizeru a na rybník Kulaťák.

Je něco kolem 12 stupňů. Holky co hlídám mají každá 3 adventní kalendáře. Ta menší ho sní už 30. listopadu. Rodiče se jenom usmějí. Už na začátku adventu si Francouzi koupí stromek a ihned si ho ozdobí doma, takže se na něj každý den koukají. I když byly Jesličky jako symbol křesťanství v multináboženské zemi na veřejnosti zakázané (aby se neupřednostňovalo jedno náboženství před druhým), stejně je doma lidi mají (soukromý průzkum ve škole). Ve městě jsou vánoční trhy, světelné dekorace. Je to moc hezké, ale při teplotě nad 10 stupňů a totálně bez sněhu si tu atmosféru nějak nedokážu vžít. Možná se mýlím, ale celé pojetí Vánoc mi zde přijde více komerční, právě tím, že tu nejsou tolik zakořeněné zvyky a tradice. Cukroví nepečou, adventní věnec neznají. Jmelí, jako správná cizopasná rostlina tu roste všude, kam se podíváš. Pár jsem jich natrhala a pověsila v bytě. Jediné co tu probíhá je Vánoční dekorace, ovšem tak trochu v americkém stylu: hodně blikaček, svítící Père Noël se soby...Nejkrásnějším počinem pro mě bylo nasvícení katedrály. Více na konci.

Obrázek ukazující, že pokud muslim protestuje proti stromku, je to pochopitelné ale pokud - dobře, ošklivý pupkatý Evropan - protestuje proti zahalování, je to rasismus.

Štědrý den

Probudím se a všude to voní, obleču se víc svátečně než obvykle. Kuchyň se přes noc proměnila, všude je vánoční prostírání, na stole čeká Vánočka, z gramofonu hrají koledy. Nasnídáme se. Navlečem se do kulicha a péřovky a vyrážíme do lesa. Zaplatíme u správce a jdeme si sami vybrat a uříznout stromeček. Pachtíme se sněhem do prudkého kopce. Tam úplně nahoře najdeme co hledáme. Byly roky, kdy jsme stromek měli venku pár dní předem a na Štědrý den dopoledne ho jenom ozdobili. Koukáme na pohádky a mamka peče houbovník - tradiční podkrkonošské jídlo chudiny: houby, stará houska, mléko, vejce, česnek, uzené a muškátový oříšek. Pak taky babička přijde s rybí polévkou. Nesnáším jí, ale musím tu půlsběračku sníst. Tradice je tradice. Odpoledne jdeme s babičkou na hřbitov a ona nám vypráví pohádky. (O holčičce Evičce, jakási alegorie na mou osobu, která vždycky zlobila, odnesli ji čerti do pekla a ona se pak polepšila, jak šly roky, prošla si i Evička, stejně jako já, pubertou a alkoholovými neřestmi, diskotékami a má problémy s chlapcem :). Vrátíme se za tmy a u babičky smíme tajně jíst cukroví, koukáme na Princeznu myší kožíšek a taky na Sůl nad zlato. U stropu visí zlaté jmelí. Pak v 6 hodin se jde jíst. Dveře do obýváku jsou zavřené a přes dveře cítím vůni purpury. Jíme rybu, salát a hrášek, rybí šupinu si dáváme do peněženky. Taky krájíme jablíčko, zda tam bude hvězdička nebo křížek a pouštíme skořápky. Pak sedíme u stolu, nikdo se nesmí zvednout než všichni dojí, to nosí smůlu. Taky se nesmí věšet prádlo, to aby se nikdo neoběsil příští rok. Posloucháme, pak uslyšíme zvonek, to Ježíšek cinká, že už je všechno na svém místě. Cinká pořád, i když jsme s bráchou velký a víme, že pravda je tam venku. Jednou si dovolil necinkat a to bylo protestů a defenestrací. Běžíme do pokoje a rozbalujeme dárky. Nakonec koukáme na nějakou tu pohádku, cpeme se cukrovím a kolem 11 jdeme spát.

Francouzské Vánoce si užíváme plnými doušky, doslova :)

24. prosince mě budí přítelův budík, vstává do práce. Pustím si koledy na youtube. Letos prý se obejdeme bez stromku, bude stejně večer u rodičů a byt je malej. Vánoce bez stromku je jako pohádka bez dobrýho konce, safra! U všech supermarketů už stromky ale nejsou, prodávají se jenom týdny před Vánoci. Sedám na kolo, v batohu mi cinká velký kuchyňský nůž, steakový nůž a velké nůžky. Jedu podél řeky lesní cestičkou, všude se promenují lidi, smrček nikde. Najednou vidím malý stromeček, ideální, smrček to není ale vypadá tak. Na nic nečekám a jako vražedný nástroj volím steakový nůž. Ani ne za minutu je hotovo. Jedu co mi síly stačí domů, protijdoucím se nedívám do očí, jako bych tam nebyla, tajná mise končí úspěšně. Začnu připravovat houbovník podle babiččina receptu. Houby lesní ale nemáme, a tak je nahrazuji žampiony. Dělám hrachovou polévku. Vše se povedlo. Kolem 1 hodiny přichází přítel a sděluje mi, že jíst nebude, že si nechává místo na večerní hostinu. No co, asi chce vidět zlaté prasátko. (Letos už ho vidět nechtěl a dal si se mnou). Navečer skládáme dárky do auta a vyrážíme k rodičům. Maminka je ještě v práci a přijde až kolem 7. Tatínek mezi tím krásně prostřel sváteční stůl. Asi vás to překvapí a šokuje, ale Vánoce jsou pro Francouze svátkem jídla. Hostina začíná někdy kolem 8 večer. První přichází na řadu tradiční lahůdka: fois gras (husí játra). Jí se se speciálním chlebíčkem a někdy i s fíkovou marmeládou. Pije se k nim sladké desertní víno. Potom následuje druhý předkrm, jednohubky s mušlí St. Jacques, to je taková ta shellka, opět luxusní záležitost. Fantazii se meze nekladou, proto dalším chodem může být např. uzený losos. Zpravidla se přechází k hlavnímu chodu. Jeden rok jsme na stůl vyndali minigril a každý si ugriloval maso, na jaké měl chuť, na výběr byly všechny druhy. Letos jsme jedli vynikající kachnu pečenou v troubě ale pouze dorůžova naloženou v bylinkách. Potom následují sýry, později i několik druhů desertů. Tradičním je tzv Buche, neboli polínko, jakási krémová roláda. Ke každému chodu se podává speciální víno. Hostina končí kolem půlnoci. Potom si každý dá pod stromek svoji botu a Père Noël vám k ní dá dárky. Protože už jste ale vypili spoustu vína, jste ve stavu poněkud méně svátečním a o to veselejším :) Ač bez českých tradic, Vánoce v přítelově rodině jsou pro mě skutečným štěstím. Jeho rodiče jsou úžasní, milí a velice přátelští, cítím se s nimi jako doma a je mi úplně jedno, že nezazvoní zvoneček, zvoní totiž úsměv a radost. Společně strávený večer. 

Kdo je vlastně ten týpek Père Noël? Pokud si to přeložíme: Père znamená otec a Noël Vánoce, takže je to Otec Vánoc, v podstatě ale vypadá stejně jako Santa Klaus. Děti mi ve škole prozradily, že prý je obézní a proto musí mít soby, aby mu pomohly s dárky. Nevím, odkud se vzal, podle některých koled ale jednou za rok sestoupí z oblohy a prostě rozdává dary. Zdejší děti mu taky píšou dopisy, nevím jak v ČR, tady je to mají ale vychytané tak, že jim stačí vystříhat obrázky z katalogu hraček a ty pak lepí na papír. 

Svátek je až 25. prosince, to se často jede k příbuzným, sejde se celá rodina a hody začínají nanovo, tentokrát v poledne. 

Kdo by si potom řekl: tak dost, teď to sádlo zase pěkně shodím, tak by byl zklamán. V lednu a únoru začíná období Galettes de Roi (královská placka, koláč). Krásná tradice, která spočívá v zakoupení kulatého koláče, který se rozkrájí podle počtu účastníků, nejmladší si pak vleze pod stůl a dává pokyny pro koho bude který dílek. Všichni pak dílek sní, v jednom je ale la Fée - věcička, kterou kdo najde, musí u sebe pohostit ostatní členy, a tak to jde celý měsíc. Galettes se dělají buď z kynutého těsta nebo z máslového. 

Ať se Vánoce slaví kde chtějí jak chtějí, je to vždycky na Vás, jaké si to uděláte. Nevymlouvejte se a udělejte si to po svým. Odvahu, přátelé! ;)

hlavně se mějte rádi! Bezvýhradně.

Na závěr bych Vám chtěla poděkovat za přízeň, pokaždé mě moc potěší, pokud mi někdo to moje pisálkovství pochválí. Chtěla bych Vám popřát do nového roku, abyste se nebáli. Ničeho a nikoho. Nebáli se plnit si svoje sny, ať jsou jak chtějí bláznivé a ať se na vás okolí dívá třeba přes deset prstů. Přála bych vám, abyste si sami sobě nekladli limity a žili přesně tak, jak to cítíte.

Dobře vím, že nastává období, kdy cukroví už pomalu nemůžete ani cítit. A právě v této chvíli bych Vám nabídla pomocnou ruku, já, kůže líná, která si den před Štědrým dnem upachtila pár perníčků z pytlíku a které už dávnou zmizely v nedohlednu. Pokud máte doma cukrovíčko, neváhejte a pošlete, adresu vydám na požádání. Vím, je to zoufalost, ale doba je zlá :)

Já už ho vidím! Prase v žitě!

především od těchto bych vám ráda pomohla ;)