Zase nějaký nesmysly

Jako osmnáctiletá jsem kdysi jela jako vedoucí na dětský tábor do Českého ráje. Všechno proběhlo v pořádku, dětičky si to užily. O několik let později jsem poctivě dokončila pedagogickou fakultu s titulem magistr, kde jsem získala mnoho praktických i teoretických znalostí i dovedností, které jsem později doplnila o bohatou praxi v oblasti průvodcování, animování, instruktorství a delegování domácích i cizojazyčných skupin v ČR i v zahraničí. Něco málo jsem si pamatovala i o fungování Evropské únie, teorie je všem něco jiného než praxe, kůzlátka! 

slečna animátorka v práci :)

Po přesunu do Francie nejen že nemám právo pracovat ve škole, nemám ale ani sakra právo jet na tábor nebo vést kroužek vyšívání. A víte co mi chybí? Jeden papír, který získáte za 4 týdny a 1500 euráčků....tududutůůů (znělka z vědomostní soutěže Riskuj s Janem Rosákem, mladší než ročník 1995 netuší o čem je řeč :)

No ale nevěšme hnedka hlavu na hřebík, protože jsem se dostala do již zmiňovaného Evropského dobrovolnického programu, budu mít tento životně důležitý pejpr gratis. Dnešní povídání bude proto o francouzských peripetiích kterak se k práci s nervydrásajícími ďáblíky dostat.

Abyste uspěli a mohli bez starostí dohlížet na bandu nezletilců, je třeba absolvovat tři fáze:

1. fáze: TEORETICKÁ

Tuhle fázi jsem absolvovala hned z října a musím se upřímně přiznat, že jsem byla nadšená. Jednak proto, že jsem ji jako jediná cizinka mezi tlupou osmnáctiletých zvládla zcela bez pomoci překladatele a nikdo na mě rozhodně ohledy nebral, pak i z hlediska nabízených aktivit. Těchto intenzivních 8 dní trávíte prací od 9 ráno do 7 večer. K dispozici je vám materiál všeho druhu, během manuálních aktivit proto můžete vyrobit dárky pro celou rodinu (lapač snů, peněženka z krabice od whiskey, rámeček na fotky..), dále hrajete různé venkovní a vnitřní (jak je to správně?) hry, diskutujete o zajímavých tématech a trochu času zbývá i na legislativu. Úspěšné absolvování spočívá v aktivní účasti...levou zadní ;)

2. fáze: PRAKTICKÁ

Jde v podstatě o to, že musíte někde 14 dní pracovat. V centru pro mládež, s hendikepovanými, s dětmi, zkrátka v jakékoli struktuře, která je k tomu státem oprávněná. Ředitel centra pak rozhodne, jestli jste to jakž takž dali.

3. fáze: PROHLUBOVACÍ

Tady už tolik chvály pět nebudu, možná proto, že vzpomínky jsou ještě čerstvé. Původní plán byl absolvovat fázi prohloubení na kajaku a kanoi, s čímž mám hafo zkušeností a taky pracovní nabídku na léto. Jenže pro nedostatek účastníků byl kurs zrušen. Mohla bych ho sice absolvovat s nějakou jinou organizací, ale musela bych vysolit 700 é a to zrovna nemám, takže jsem si se skřípěním zubů zvolila téma: venkovní a sportovní hry, velká hra. Velkou chybou bylo, že jsem od toho čekala opravdu hodně, nakonec to nebylo tak úplně špatné, nicméně posuďte sami.

Všechno začalo v neděli ráno, kdy mě nabrala slečna, která si řidičák zřejmě vyzvedla těsně před jízdou a ještě k tomu ji znervózňoval otec, matka jenom vzadu vedle mě obracela oči v sloup a snažila se vtipkovat. Celou asi dvousetkilometrovou cestu lilo jako z konve a slečna (poté co ji vystřídal otec) na smartfounu zjistila, že lejt bude celý týden, což se náramně hodí. Projeli jsme vesnicemi jako Šipka (La Fleche) a Ranní budík (Le reveil matin) a byli jsme na místě: krásném zámku s ještě krásnější rozlehlou zahradou, který normálně slouží jako internát a střední škola. 

Hned mi bylo jasné, že řidička se se mnou kamarádit nebude, páč se jala pracovat na svém smartfounu a nereagovat na moje dotazy a zvolání jak je tu hezky. Nevadí. Mezi účastníky si mě ale všimla jiná dívka, říkejme ji třeba Klíště. Ta byla moc milá a hodně se zajímala o moji zem, dokonce se mnou chtěla i spát na jednom pokoji. Takový úspěch jsem ještě na poli přátelení s francouzskama nezažila! Strategicky jsem jako první vypálila po tužce a zapsala nás na pokoj pro tři, čímž jsem se vyhnula pokojům po osmi. 

Protože nás taky nebylo žádný velký číslo, byli jsme dvě stáže dohromady, spolu s venkovními kreacemi (nevím jak přeložit Amenagement d'exterieur, v podstatě se jedná o přírodní domečky ve stromech, lanový park, ohniště a tak), Klíště byla naštěstí v druhé skupině. Hned první večer se mi svěřila, že chodí spát v 9 nebo 10. No což, řekla jsem si, pařit s osmnáctkama deskovky bez alkoholu se mi stejně nechtělo tak proč se na ten náročný sportovní týden pěkně nevyspat, že jo. Taky se mi svěřila, že má šeriho (chéri=miláček) a hned mi od něj přečetla všech 30 sms, co si za ten den napsali. Taky jsem jí přečetla, co jsem napsala svýmu šerimu (dojeli jsme v pořádku, je to tu hezký, ale zapomněla jsem si foťák-odpověď: tak si to hezky užij). Ty její se lišily především obsahem, každá totiž končila ...miluji tě/ miluji tě můj drahý/ miluji tě navěky. Večer se mě Klíště zeptala, jak moc mi můj šeri chybí a jestli na něj myslím, řekla jsem, že ça va (jde to) a že ani moc ne, že si ráda odpočinu. Tuhle otázku vytrvale opakovala každý večer za vzdychání a postupně jsem se o jejich vztahu dozvěděla i co jsem vědět nechtěla. Taky jsem byla u toho kdy Klíště zlomila rekord v opakování je "t'aime" (miluju tě) za minutu do telefonu (napočítala jsem 65krát). Ona na něj myslela furt a taky mi to furt říkala a po celý pobyt mi nepřestávala číst jeho sms a to i během oběda, večeře, snídaně a dokonce i noční hry v utajení, kdy nás málem díky jejímu obřímu displeji smartfounu objevili nepřátelští lovci. 

Během dne jste teda hráli hry, bohužel pro mě jsem jich valnou většinu znala z první stáže. Po hře vždycky následuje analýza. Taky jsme rozebírali problémové situace praktické stáže. Poslední tři dny jsme si zvolili vlastní projekt a na něm jsme v týmu pracovali. Náš tým vyprojektoval novou geniální hru pro tři týmy nazvanou 3 království, tahle zkušenost stála fakt za to. Další super věcí byla právě noční hra Sagamore. Běháte dvě hodiny po lese a hledáte čarodějnici, bojujete o životy a tajně pozorujete soupeřův tým, grandiózní!

Ještě jsem se od jednoho kolegy dozvěděla, že čr leží na Balkáně, byla jsem si nucena utírat zadek peprmintovým kapesníčkem (to osvěží :), protože v celém areálu došel toaletní papír a samozřejmě s úšklebkem přihlížíte vznikajícímu flirtu mezi školitelem a účastnicí. Jo a taky jsem prošvihla koncert ZAZ, na který jsem se půl roku těšila a lístky nám koupila k Vánocům....grrr.

Jedna věc byla ale super, jste uprostřed přírody kde není internet ani televize ani noviny. Nemáte proto ponětí o datu (na čarodky a první máj prostě zapomenete) a nejste každý den bombardovaní zprávami z černé kroniky, což bych řekla, že neskutečně očišťuje a osvobozuje. Škoda že tak neumím žít i doma. 

Mgr. BAFA Connie Chaterly :))