Předsudky, zaklínadla a jiný neřádi

Čáry máry podkočáry, ať je z tebe žába!

všichni Francouzi nosí baret!

Dnešní podvečerní čtení bude o tom, s jakými stereotypy a zajímavými polopravdičkami se setkáváme (-te) a jak to s nima vlastně je.

Těch několik měsíců, co už se vědělo, že naférovku randím s Francouzem, jsem se ke svému pobavení neustále v českém prostředí setkávala s kecy typu: "Tak jak se má ten tvůj žabožroutek?" "A kde že to bydlí, ten tvůj žabožroutek?" "Hele a jak se vlastně jmenuje, ten tvůj žabožroutek?" "Pozdravuj ode mě žabožroutka." Později už to začínalo být lehce otravné a tak jsme zvolila podobný způsob komunikace: "A jak se má ta tvoje rozhoďnožka?" což mě málem stálo modrý voko. Nicméně jsem nepropadla panice a nějak jsem dopředu tušila, že to tady s těma obojživelníkama nebude tak žhavé.

A tebe taky sním!

Prvním tématem dnešní filipiky proti misomusům je tedy pověst Francouzů jako pojídačů žab, či přesněji žabích stehýnek. A dovolte mi hned zpočátku tento odporný fakt vyvrátit. Jako rozená experimentátorka jsem tu zkusila kde co, je pravda, že mušle, krabi, krevety, šnečíci, hlemýždi zahradní, hlemýždi mořští a hlemýždi domácí se tu jedí zcela běžně a pro na šnecích neodkojeného Čecha je to poněkud nezvyk. Po čase ale třeba v krevetách či mušlích najdete určité zalíbení a s chutí si je kupujete čerstvé na tržišti. Žabí stehýnka jsem jedla jednou v životě. Bylo to při mojí první návštěvě Paříže a bylo to u Češky, co tam nějakou dobu žije a zřejmě si myslela, že zrovna tohle vystihuje francouzskou gastronomii nejlépe, proto nám je mražená opekla na pánvi. Chutná to jako kuře a masa jako z žížaly. To je celé. Nikdy, ani na svátečních večeřích u rodičů/ přátel/ o svátcích/ ve stáncích rychlého občerstvení na chudáky žabáky nenarazíte. Není to tak dávno, co jsem viděla ten stejný pytlík v marketu v mrazáku...takže tak.

Vás taky všechny sním!

Filipika druhá, s čím budete možná někteří nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. :) Totiž že Francouzi s turisty nemluví anglicky. Ale mluví, stačí na začátku věty říct "bonjour" a pak se snažit něco koktat. Přesně tohle se stávalo, když jsem si v určité fázi nabývání jazykových schopností troufla v krámě něco žádat francouzsky, přičemž prodavač okamžitě zavětřil aksán (akcent, přízvuk) a vrhnul se do angličtiny po hlavě, čímž mě naštval, protože já jsem byla plně připravená na plynulou francouzskou konverzaci. Moje doporučení tedy zní: naučte se před cestou jednu dvě větičky, s kterými potom zaperlíte a dál už to půjde samo.

Správný Francouz je hrdý na své památky a neničí je (pokud to není v rámci protestu nebo stávky)

Klišé nymero troa: všechny francouzské ženy jsou krásné. Pokud se touto myšlenkou ukájíte, navrhuji vám přijet na exkurzi. Neříkám, že se nenajde pár vážně pěkných holek, ale že by byla převážná většina modelek, to nee. Zpočátku jsem si ty holky pořád prohlížela v autobuse a do hlavy si zapisovala různé znaky, po určité době cestování městskou dopravou vám sděluji výsledky mého pozorování: tak tedy sledovaný vzorek A po dobu měsíců X se ve finálním pozorování jevil naprosto identický. Totiž přijde mi, že všechny slečny a dámy mají jeden stejný styl, a to: dlouhé rozpuštěné vlasy, upnuté kalhoty, volnou halenku, přes ní bundičku nebo kabátek, pozor, za každých okolností a klimatických podmínek rozepnutou, pěkné botky či tenisky. Obličej mají často nenalíčený a přirozený, a to i ve věku, kdy si většina češek patlá mejkap od temene hlavy až k bradavkám a slepená řasenka se ulamuje na chodník. Ve finále bych pak řekla, že jsou všechny na jedno brdo, což už tak zajímavé není, ale zase mají styl. Teď nechci křivdit všem hezkým francouzským holkám, existují, jenom oponuji výše zmíněné výpovědi.  

Joo to víno, co k tomu dodat, je to démon!

Všichni Francouzi bydlí v Paříži, nebo na Azurovém pobřeží. FAUX! Lidi moji zlatí, Franci je veliká, teda ne jako Rusko ale je to kus světa! Už několikrát se mi stal následující rozhovor:

dávný kamarád: čau, hele, jedu v létě do Francie, stavil bych se u tebe na návštěvu!

já: tak super, a kam jedeš?

dávný kamarád: do Nice (Monaka, Provence, Nimes, lyžovat do Alp, do Paříže)

já: hmm, tak jindy, abych jela do Nice, budu potřebovat cca 9 hodin jízdy vlakem a 200 euro v kapse na jednu cestu.

Malá orientační zeměpisná tabulka pro budoucí návštěvníky:

Nantes - Paris (4 hodiny vlakem, 30-60 euro)

Nantes - Aix en Provence (7 hodin vlakem, 140 euro) 

Nantes - Grenoble (8 hodin vlakem, 160 euro)

Nantes - Strasbourg (6 hodin vlakem, 150 euro)

Takže až se budete příště chystat mě navštívit, mrkněte nejdřív do mapky ;)

Všichni hrají petanque na pláži!

Všichni Francouzi pijí víno. Asi bych zase tak úplně nesouhlasila, je to jako když řeknete, že všichni Češi pijí pivo. S výživou je ale spojené i další klišé, které zase až takovým klišé není: bageta a sýr. Bageta a chleba mají ve francouzské kuchyni nezastupitelné místo. Chleba jedí ke všemu. Pro nás Čechy je tu ale jeden problém. Veškeré pečivo se dělá z nějaké zázračně rychlomuhnoucí mouky, takže zatímco v čr máte doma bochník chleba týden, tady můžete druhý den s bagetou rozbít okno, obstát v pouliční bitce či si zahrát baseball, zapomněli-li jste pálku. Budete se divit, ale tento fakt dokáže narušit jinak harmonické partnerské soužití, nevím jak ostatní, ale můj přítel zásadně nezadělá sáček s chlebem, když si z něj vezme krajíc. Pokud to vidím, hbitě přiskočím a sáček zaruluju, pokud ne, chleba můžete další den vyhodit. Zpočátku jsem byla naštvaná, pak mi ale došlo, že to není jeho chyba. Je to chyba chleba, kterej je normálně další den tuhej, tak proč ho konzervovat?

Miiiiáááááuuu!

A na závěr jedna pikantní: Povídá se, že Francouzi jsou velcí milovníci. Nejeden český kamarád mě před odjezdem varoval, že budu podváděna od rána do večera a že se ještě ráda vrátím k zlatým českým chlapcům. Milovník nerovná se kurevník, což se bohužel nedá říci o Češích, u kterých se podvádění stalo pomalu národním sportem. Osobně mi nezbývá než souhlasit s jednou mojí českou kamarádkou nanťačkou, která říká, že kdyby nebyli Francouzi tak skvělí v posteli, tak už není. Amen :)

A co vy? Jaké máte stereotypy a předsudky?