PLANETA OBRŮ

Ca y est! Byla jsem vybrána mezi pouhou stovku dobrovolníků, kteří mají tu čest pracovat po boku obrů! Už na úvodní schůzce týdny před akcí nás ohromil utajený areál nedaleko Loire, kde jsme po úvodních informacích a boji kdo bude v jakém týmu (vyhráli jsme malého černého obra - petit geant noir, na výběr byl ještě tým babička, kolečkové křeslo, kamion s hudbou a vymezování prostorů náměstí) jsme mohli jako první na vlastní oči vidět část zkoušky manipulace s obry. Sedíte na zemi a sledujete práci "liliputánů", tak jsou nazýváni manipulátoři, kteří pomocí lan a kladek pohybují obry. Oči jsou pak řízené dálkovým ovladačem. Pohnout nohou babičky tak, aby udělala krok vyžaduje skok a tah plnou vahou  z doprovodné mašiny.  

pátek večer obr usíná v síti, Mur de Planck v pozadí

"Společnost Royal de Luxe byla založena roku 1979. Jedním ze zakladatelů byl Jean-Luc Courcoult, který dnes stojí právě za "Ságou obrů". Ta začala roku 1993, kdy obr měřící přes 12 metrů spadl z oblohy. Od té doby vytvořili několik dalších obrů (a to i zvířata jako žirafa, pes a slavný slon nantský) a nespočet divadelních kreací. Představení se nekonají jenom v Nantes, cestují po celém světě, příští stanice je Liverpool. "

Obr spí

Den D: pátek 22:00: Jsem nervózní, dorážím na místo setkání, město je plné lidí a atmosféra houstne směrem k náměstí, kde je hlášen první pohyb malého černého obra. Dostávám oranžové tričko, které musím nosit po celé 4 dny na sobě, stejně jako všichni ostatní dobrovolníci. Po menším brífingu/ breafingu/ breephingu nebo jak se to česky píše se konečně pouštíme do akce: vymezujeme prostor pomocí "mlíka" (plastové pásky, aucun idée jak se to dneska nazývá) zhruba 20 metrů před obrem. A čekáme. Sledujeme jak vypouští koně z vozíků a připojují je za povoz, na kterém leží malý obr, zatím přikrytý plachtou. Oproti původnímu času nabíráme zpoždění zhruba hodinu. Končeně dostáváme povel a vyrážíme. V ten samý moment se spouští bouřka, blesky křižují oblohu a přidávají na tajemné atmosféře. Koně jsou nervózní a tak celý průvod městem probíhá rychleji, než se čekalo. Jsem dojatá a ohromená zároveň, kolik je všude lidí. Procházíme uličkami centra, až příjemné dešťové spršky docházíme na náměstí Gloriette, kde bude obr spát v houpací síti. Na scénu přichází liliputání, kteří obra připojují na obří jeřáb a pokládají ho do sítě. Nakonec se za doprovodu blesků rozsvěcí stěna: Mur de Planck. Domů se dostáváme kolem druhé hodiny ranní. 

Bon appetit Petit geant noir!

Putování po městě

Den D 2: Budíček v 8, sraz v 9 hodin na Gloriette. Brífing. v 10 hodin se obr probouzí, obouvá si boty, sedá na střechu autobusu a jede na náměstí nedaleko parku Dervaliere. Zde sestupuje z autobusu a pěšky se vydává do parku. Zde usedá a liliputáni mu servírují oběd. Jí čerstvé grilované ryby se zeleninou a jako dezert briošku se šlehačkou, pije vodu z konve. Potom si dává siestu. Naše práce spočívala v zajištění náměstí, informování obecenstva před příjezdem a pak klasicky s páskou pochodujeme kolem obra a vyzýváme obecenstvo, aby couvalo a nechalo prostor. Během představení pak sedíme po obvodu vymezeného prostoru a máme právo fotit. Během siesty i my dobrovolníci obědváme, na celodenní snažení dostáváme celerový salát, jablko a dva bonbóny, skromný to obídek, na francouze :) Kolem 4 hodiny se obr probouzí, pochoduje zpět na náměstí, sedá na autobus a jede do centra. Osm prvních dobrovolníků z celkových cca 40 jede na náměstí v centru, kde máme připravit příchod obra. K našemu zděšení jsou lidi všude. Prosíme lid, aby se přesunul za připravené bariéry, občas to jde, jsou ale i tací, co se odmítají hnout. Tady trochu ztrácíme nervy, je nás málo, někteří jedinci až neuvěřitelně zlí ale nakonec dorazí zbytek týmu a všemi silami obecenstvo vykážeme tam, kde bude zajištěná bezpečnost všech. Obr sesedá z autobusu a vydává se na procházku městem. Lidí je všude jako mravenců. Na náměstí u katedrály narážíme na davy vracející se od obří babičky a není možné se hnout. Není možné vyklidit náměstí pro obra, který by ho potom obřím koštětem zametl. Smůla. Pokračujeme dále na náměstí Foch, kde si obr dává večeři. Po večeři putujeme na Gloriette, kde se setkává s obří babičkou. Společně se políbí a potom tančí. Následně uléhají ke spánku. Je jedenáct hodin večer, do postele se dostáváme krátce po půlnoci. 

Babička se probouzí, liliputáni sundávají deku

babička spí

Den D 3: Budíček v 8 ráno, kruhy pod očima, vzpamatováváme se po cestě, linka tramvaje nejezdí a tak se ženeme přes celé město, zpotit se už po ránu je k nezaplacení. Obr se probouzí společně s babičkou, která si hned po ránu přihne whisky. Kousek putují společně ale pak se rozdělují, obr se zastavuje na 50 Otages kde závodí ve ferrari. Pak dojde k Erdre, kde rybaří. Na klobásu uloví obří skutečnou rybu. Pak prochází kolem tržiště Talensac, kde si od liliputánů objednává čerstvé maso a zeleninu k obědu. Dojde na náměstí Viarme, kde poobědvá a dopřeje si dlouhou siestu. Během ní je prostor pro náš dnešní oběd: kuřecí bagetu. Jdeme se podívat na babičku, která spí nedaleko katedrály. V půl šesté vyrážíme neustále obklopujícími davy úzkými uličkami Nantes. Když musíme projít pod dráty tramvaje, liliputáni usazují obra na vozítko. Na náměstí u opery obr tančí. Kolem osmé hodiny se dostáváme společně s babičkou na Gloriette kde se oba ukládají ke spánku, obr v posteli, na které si ještě zaskáče, babička na svém kolečkovém křesle. Před tím ještě vypráví jakýsi příběh, kterému nerozumí ani rodilí mluvčí, tahle část se moc nepovedla. Procházíme ještě v oranžovém tričku a užíváme si slávu a rozmluvy s obecenstvem. Mluvit s lidmi je jedno velké dobrodružství a nikdy nevíte, koho potkáte a jak váš život obohatí, nebo vy jeho. Kolem půlnoci uléháme i my.

Obr a dobrovolník při siestě

Den D 4: Ráno nám nějak schází energie a chuť se vydat na cestu. Čtvrtý den bude náročný a bohužel i poslední. Po probuzení jsou obři rovnou usazeni na kamion, který je převáží na náměstí Republique. Zde si dávají siestu, probouzí se ve dvě hodiny. Čtyři dny na plném slunci a při více než třiceti stupních. K obědu bageta s lístkem salátu a rajčetem. Bonbóny rozdáváme dětem. Kolem druhé hodiny se obři vydávají na svoji pouť městem, zastavují se na Gloriette, kde uléhají do postelí, které jsou následně transportovány na kamiony a pokračujeme až k Loire na místo kde kotví lodě a parníky. Postele jsou přesunuty na lodě a obři opouští město, Loire se zbarví na zeleno a stoupá z ní kouř...jako již po několikáté se nemůžu ubránit dojetí. Celé dny byly nesmírně náročné, neustále se usmívat na lidi, být pořád na očích, mít zodpovědnost, asertivně žádat publikum, aby couvlo, pochodovat ve vedru, jíst na zemi v prachu...pokaždé když se obři za doprovodu hudby rozpohybují, cítím nesmírnou pýchu a dojetí, chce se mi tleskat a křičet a brečet dojetím jak jsem plná štěstí a pocitu něčeho nadpozemského, stejně, jako jsou obři. Ty pocity, když vidíte miliony lidí, které nadšeně mávají a svítí jim oči, dětem i dospělým, kteří čekali hodiny na rozpáleném asfaltu aby mohli obry spatřit. Jsem hrdá na to, že žiju v Nantes, městě, kde je všechno možné. 

Odjezd obrů po Loire

Obří boty připravené k obutí

Příjezd obra na autobusu

A jsme tady!

Jdeme do parku!

Babička potkává obra, v popředí tvůrce a mozek všech obrů Jean Luc

Objetí

závody

rybaříme u Erdre

Tajemná Mur de Planck: stěna, skrz kterou obři ožívají

Závěrečná promenáda městem

Je zvláštní se probudit ve všední den, neběžím na tramvaj, oranžové tričko se otáčí v pračce, bez obrů je den opravdu všední. Čtyři dny jsem s nimi žila, zbyly mi úžasné vzpomínky a stovky fotek, teď je konec, obloha je zase šedá, všichni jsou ve svých domovech nebo pracích, nikdo nemává ani mu nesvítí oči...život bez obrů a dalších zázraků by byl smutný, co myslíte, liliputáni? Ať žije Nantes, město zázraků!