S kůží na trh

Právě jsem se vrátila z trhu!

A jako vždycky to byl zážitek hodný článku. Upřímně, nemůžu se rozhodnout, jestli tyhle farmářské trhy nenávidím nebo zbožňuji. Asi opravdu tyhle dva pocity k sobě nemají tak daleko. 

Slunce pomalu rozehřívá jinovatku na stéblech trávy a mě už se nechce v předsíni zakopávat o prázdné lahve od vína, hrášku a chřestu, ke kterým včera přibyla ještě jedna od Budvárku. Seberu saky paky a jako starý alkáč s cinkající igelitkou s nezaměnitelným zvukem vyrážím ke kontejnerům. Odtud to vezmu na náves ke kostelu, kde se každý pátek sjíždí trhovci s nejrůznějšími surovinami: od ryb a mořských plodů, přes ovoce, zeleninu a pečivo až k sýrům, polobotkám a starožitnému nábytku.

Líbí se mi procházet se mezi stánky a nasávat vůni moře skrývající se v krevetách, pstruzích a dalších mořeplavcích, které ani česky neznám jménem. Nebo specifickou vůni soli linoucí se z ústřic. Ráda obdivuju kožené barevné botky, které si třeba jednou koupím. Ohmatávám si zdravě vypadající a výborně chutnající zeleninu...sem tam potkáte nějakého souseda, prohodíte pár slov. Jsou dny, kdy na trhy vyrážím v kapuci a za ostrého větru se krčím pod chatrnou stříškou stánku ve snaze nepromoknout až na kůži.

Kde je ale zakopaný pes, ptáte se? Velmi často je to můj přítel, který si ráno významně poklepe na zápěstí a s hujerovskou dikcí mi připomene, že je čas a zdalipak budeme dneska jíst rybičku. Problém totiž je, že já na trhy ráda chodím, ale děsně nerada tam nakupuju. Z jediného prostého důvodu, neumím říct ne. A pak taky mám v hlavě tak nějak uložené ceny v korunách a ne v eurech a pokud něco stojí OSUM, není to moc, pokud nemáte čas přemýšlet. 

Ryba a ryba

Film byl natočen na základě skutečné události:

On: Dopoledne bys mohla zajít na trh a koupit nějakou rybu...

Ona: to bych, zlato, mohla!

o 5 a čtvrt minuty později

M (jako marchand, trhovec): Takže dva filetky pro dvě osoby (schválně sáhne po těch největších), to máme čtyři eura.

L (jako Lucie, ale taky jako trhový lůzr): v duchu - sakra, proč nevzal ty menší na které jsem ukazovala? čtyři, ok, to je kolik...ehm krát třicet, to je 120, to je nějak moc, ne? No ale zase je to pro dva, takže dvě eura na osobu za oběd plus rejže, to není tak moc, v restauraci bych platila minimálně deset. Nahlas: děkuji, tady to máte.

Jiný M: Takže tři sladké brambory, jedna dýně, hrst lišek

L: -pípne- těch lišek prosím míň.

M: odhodí tři lištičky, bude to všechno?

L: ještě prosím jeden fenykl.

M: taky máme výborný pórek

L: v duchu - cejtím pórek a bliju kamaráde. Nahlas: Ne děkuji, to je všechno.

M: 4,96 euro

L: Po minulé zkušenosti se necítí šokovaná, s pokorou přijímá, namíří si to směr domov s tím, že to zvládla celkem v pohodě, ještě jí ale zbývá projít kolem zbývajících stánků.

Jiný zákeřný M: Slečno, to je dneska krásně, pojďte si ochutnat vynikající sýr.

L: v duchu - proč by ne, mám přece čas, jenom ochutnám. Nahlas: Hmm, ten je ale vynikající

M: ochutnejte ještě tenhle! Vy máte ale roztomilý přízvuk, odkud pochází?

L: Z České republiky. V duchu: sakryš, že bych kousek koupila? Doma toho moc není a sýr nemáme, navíc...radši ne...a nebo jo? Tak ale jenom kousek. Navíc když už jsem čtyřikrát ochutnala, je blbý se teď zdejchnout. Nahlas: Tak já bych si kousíček tohohle vzala, jenom na ochutnání pro JEDNU osobu.

M: Aháá, to je někde u Paříže? Přiloží půlmetrovou kudlu a odměří poctivou cihlu, z kterou bych na místě postavila zápraží. Takhle slečinko?

L: trochu míň

M: posune kudlu o dva milimetry

L: ještě trochu míň

M: Opět ubydou dva milimetříky

L: ještě prosím uberte. Pronese nebo spíš zašeptá vydeptaná Lucie.

M: obrátí oči v sloup a jeho rozverná nálada je ta tam, tentokrát už se neptá, ale rovnou zakrojí. 

L: má radost, protože dosáhla svého a sýra je opravdu jenom slabý kousek. Radost ihned vystřídá zoufalství a touha využít možnost Rumburakova kouzelného pláště. 

M: 8 euro 50 centů!

L: v duchu - a ku*va! Cože? Asi jsem se přeslechla, osm zní přece jako tři, ne? To nemůže být pravda! Zděšeně podává deseti eurovou bankovku a čeká, že dostane zpět šustivé pětieuro a nějaké drobné. Omyl, v dlani jí zacinkají dvě mince. Veškerá radost z nakupování je ta tam. Protože má navíc dlouhé vedení, ještě jí to úplně nedošlo, kráčí dál.

Stánek se štěňátky. Ty miluje a tak se ihned mazlí s roztomilými tvorečky, nechává si okusovat prsty a pusinkuje chmýří za oušky. Majitel ovšem vytasí svoji nabídku. Pokud si koupí medové bonbony, přispěje prý na jeho začínající obchod. 

L: vy nenabízíte štěňátka? 

M: paní, my pěstujeme kytky z kterých děláme medové bonbony. Krabička za 5 euro, je jich tam fakt hodně.

L: couvá, pohledem naposledy obejme všechny pejsky a koktá něco jako: I don't speak any french!

Celých pět a půl minuty si přehrává v hlavě scénu se sýrařem a přemýšlí, jak moc dostane doma za uši. Nemálo.

L: tak už jsem tady, koupila jsem tu rybu, jak jsi chtěl, stála 4 eura, je to normální?

P (jako přítel nebo v tomto případě podrážděný policajt):  ale jo, ještě to ujde.

L: taky jsem bohužel neodolala a koupila sýr, ale podle mě dost drahý.

P: za kolik? za 4e?

L: přitlač

P: cože? snad ne za 6?

L: ehm jak bych ti to řekla, já nic já muzikant?

P: copak nevíš za kolik se běžně prodává sejra? Ukaž! Cože takovej kousek za 8 euro? To si děláš srandu, že jo? To muslo být tak 40 euro za kilo! Copak to tam nebylo napsaný? A ještě k tomu zas tak dobrej není.

L: já vím já vím, ale když já jsem ho nakonec nechtěla, ale to přece nemůžeš odmítnout když už to ukrojil

P: jasně že můžeš a taky to příště uděláš. Odtěďka se budeš trénovat v odmítání!

True story přátelé :)

Na mráz s tebou!

A jak jste na tom vy a vaše vyjednávací schopnosti s trhovci? :)