Lulu má pré

Takovéto když po dobu dvou let jste sami maximálně dopoledne a takovéto kdy tiše závidíte partnerovi, že jede na služebku nebo na víkend a vy nemůžete, protože kojíte a protože nechcete vašemu miminku způsobit prořvanou noc. No a pak jednoho dne si nějak nenápadně všimnete, že vaše miminko už je spíš malá holčička. První moment byl, když někdy na podzim měla v noci horečku a my volali sos medecin (to není rychlá, je to sos doktor, co za vámi přijede v noci, vyšetří a zase odjede), protože už měla 40 a neklesalo to a já do telefonu dispečerce říkám: moje miminko má horečku, dala jsem jí datum narození...a ona prý: miminko? spíš holčička, souhlasíte se mnou? Ježiš jó, hlavně už přijeďte!

Tak tuhle holčičku já kojím, budou jí dva roky, takže naprosto normální, nicméně se to naše robátko dostalo do fáze, kdy chce Ham ham kdykoli a kdekoli, stačí jen nepatrné vystoupení z konfortní zóny nebo nuda. Její oblíbená hra taky je, že chce prsa vyndat obě najednou a mazlit se s nima a je to prostě celý děsná bžunda, pokud teda nejsem zrovna ve vlaku, na pohovoru u ředitelky školky nebo v supermarktu. Navíc na léto plánujeme ještě jednu akcičku, při které je naprosto nežádoucí, aby mi naše Bejby lezla do výstřihu...

Zkrátka rozhodla jsem se, a můžu vás ujistit, že to vůbec nebylo lehké, že ji prostě odstavím. Využiju k tomu prodloužený víkend a pošlu ji s Ječmínkem k babi a dědovi. Tak i on na ni nebude úplně sám. 

Pátek dopoledne: naposledy jdeme spolu koupit sendviče na cestu a já tajně brečím.

13:30: Moje rodina nasedá do vlaku a ten nenávratně mizí v zatáčce. Cítím se jako nejhorší matka pod sluncem, páč vím, že noc bude hrůza a ona mě bude hledat a brečet. Ještě celé odpoledne a následující den jsem v režimu dítěte, koukám na hodinky v kolik jí musím něco uvařit a v kolik bude siesta. Doma je to divný. Do jejího pokoje radši nechodím. Ač jsem si naplánovala asi tisíc věcí, jenom tak bloumám a trvá mi hodně dlouho, než něco udělám. 

Sobota: S kamarádkou objíždím obchody a zařizuju co jsem potřebovala, do toho mám tvrdá a bolavá prsa, které mi nikdo nevypije a která musím sem tam odstříknout do vany aby se mi neudělal zánět. Celé dva dny se obkládám ledem.

Neděle: Na dnešek mám naplánovanou odvážnou akci. Odvážnou jenom díky tomu, že moje cyklistika zdaleka není, to co bývala. Jinak by to byl takový běžný výlet. Cílem tohohle článku je podělit se s vámi o moji první samostatnou vyjížďku do okolních výšin!

První část etapy je vlakem!

Takže. Máme tu národní park Vosges. Místní hory jsou asi něco jako Krkonoše, dosahují výšky okolo 1300 metrů. A tam já musím!

V 8:37 mi jede vlak do údolí Munster (odkud je i ten slavný smradlavý sýr). Ušetřím si tak cca 20 km a dvě hodiny jízdy údolím. V 9:05 vyskakuji i s kolem z vlaku a připadám si jako Danny Macaskill. Můj cíl a i nejvyšší bod je průsmyk Schlucht ve výšce 1139 m. Z Munster začínám pomalinku lehce stoupat. Potom v jedné zatáčce je možnost využít zkratky. Riskuju to a během minuty se pohodlné 4procentní stoupání mění v 15procentní kopec, kde se bojím, abych se nezvrátila dozadu. Jeden z mých cílů je netlačit ani metr. Tady ta zkratka mě tedy stojí hodně sil. Nakonec se ale vyškrábu zpět na silnici, ušetřila jsem si asi 2 km.

výživná zkratka, škoda, že není tolik vidět jaký je to krpál!

Silnice se vine lesem a stoupání je velmi příjemné. Co už je ale horší, jsou ty směčky aut a motorek. Smrdí, dělají hluk a mnoho aut mě objíždí velmi těsně. Sem tam fotím ale vesměs pořád jedu. Kousíček před vrcholem se krajina otevírá a vy tak máte vyhledy do údolí a na okolní kopce. Po 2 hodinách a 18 km stoupání jsem konečně v Col de la Schlucht. Tady mám v plánu se zastavit, odpočinout a něco sníst. Průsmyk je ale ve stavbě a všude je prach, stroje a hlavně miliony aut. Sním rychle půlky Margotky a jedu dál. 

Příjemné stoupání lesem

pozor, lavina!

Cube se kochá

Čeká mě hřebenová silnice až do dalšího průsmyku Col du Calvaire. Cesta je moc hezká, lesy a louky, kdybych chtěla, mohla bych se jít projít k jezerům. To ale nedělám, jednak má odpoledne pršet a potom jsem po dlouhé době taky vytáhla nášlapy a nechce se mi s nimi nikde moc pochodovat. Zastavuji u jedné dřevěné chaty u cesty a dávám si Panaché (místní obdoba Radlera). Nahoře je zima, ochladilo se oproti městu o 10 stupňů. Schválně se neoblékám, abych si chladila bolavá prsa. Po 16 km dojedu k dalšímu průsmyku. Tady je konec lanovky a sjezdovka je přes léto využívána jako bike park. Povídám si s místním pánem a ten mi určitě nedoporučuje sjet si park na mém kole (nemám odpružený zadek a ani vhodnou helmu). Moc nestavím a teď už klesám do dalšího průsmyku, stále po hřebenovce. Malinké stoupání a já se dostávám do vrcholového cíle mého výletu Col du Bonhomme. Tady sním vajíčko a mrkev a silnice už jenom klesá do údolí. Domů to mám ještě 30 km. 

zátiší s kolem a pivem

Dojedu do městečka Kaisersberg. Krásné dřevěné malované domy a moc turistů. Na lavičce u fontány sním asi ten nejhnusnější sendvič, co jsem kdy jedla a chuť si spravím místní dortíkem se sušenkou namočenou v třešňovici. Dál pokračuje cesta úpatím kopců s vinicemi. Tady už to znám, jezdili jsme tu společně s Ječmínkem a Bejby. Začíná lehoučce pršet. Po cestě se ještě zastavím u silnice na třešně a chvilku po 15h jsem doma. 

Kaisersberg a zavřený svatý v chlívku

tady tu díru si všichni fotili, tak aspoň víte, co v ní je!

Nohy mě pochopitelně bolí, ale žádná katastrofa. Jsem ráda, že jsem cca 70 km a asi 1000 metrů převýšení zvládla celkem v pohodě, bez jakékoli krize nebo snad chuti to otočit. Naopak jsem si všechny části výletu užívala: táhlá i prudká stoupání, vrcholovou houpačku, sjezdy a konečnou rovinku. Takže matky, jízda na kole se nezapomíná a ani jízda do kopce ne! :) Jediné mínus jsou všudypřítomná auta a motorky. Myslím, že je to cesta, na kterou Francouzi, Němci a Švýcaři vytáhou svoje historické vozy a kabriolety, viděla jsem jich opravdu hodně. Jsem i hrozně ráda, že jsem jela sama, svým tempem, spoléhala se sama na sebe, svou intuici a potřeby. I to je pro mě výhoda včerejšího výletu. Člověk takto v klidu objeví spoustu míst, kam má chuť se později vrátit s rodinou.

Dneska prší, tak si asi konečně dám ten den v posteli..a nebo ne? ;)

dortík co se jmenuje Roztomilý hřích. Pro jistoty jsem z toho ale oprášila tu vrstvu cukru.