Oh la vache!: Cestou necestou, hradem nehradem

Když už člověk někde jednou je, tak má koukat aby si to tam řádně užil....nebo jakže to pan Werich řekl? Proto jsem v práci nahlásila na dva dny áčko a ještě v neděli odpoledne jsme s nostalgií v srdci opustili radostná šedesátá léta, která opanovala Saumur, směr Orleans.

Královská partie

Fontána na víno

Temně zelený Pežůtek pěkně ladil s barvami všudypřítomných vinic a po foto zastávce ve vinařsky proslulé vesnici St. Nicolas de Bourgeuil a u větrného mlýna jsme dorazili k prvnímu zámku zámečné loárské série: Langeais.

královské kostýmy :)

Langeais

Už jsme tu jednou byli - po zavíračce - dneska jsme všechno stíhali s přehledem, trochu nás zdrželo vymýšlení strategie, jak neplatit, nebo jak platit málo, nakonec to byl jediný zámek, kde po nás nechtěli studentské průkazy a tak jsme za 9 e za osobu mohli směle vyrazit. Zde byly k vidění krom parku a obvyklých hradních zákoutí i renesanční kostýmy.

královské dilema: tak který?

Všechny zámky, které jsme navštívili, patřily, nebo na nich delší dobu žila Anna Bretaňská, slavná královna s neslavným osudem.

Anne de Bretagne

Anna Bretaňská (narozena v Nantes, zemřela na zámku Blois ve 37 letech) byla bretaňská vévodkyně, která se dvakrát po sobě stala i francouzskou královnou. Kromě bretaňského titulu byla hraběnkou z Nantes, Montfontu a Richmontu a vikomtesou z Limoges. Díky sňatkům se stala rakouskou arcivévodkyní, královnou Sicílie a Jeruzaléma a milánskou vévodkyní. Ve své době byla nejbohatší ženou v Evropě. Byla také sestřenicí české královny Anny z Foix, manželky Vladislava Jagelonského. Byla čtrnáct krát těhotná, jen dvě děti se dožily dospělosti.

To si takhle jedete po silnici, sem tam zahlédnete řeku, pole a vinice, no a najednou, jako když vás praští blesk: nádherný honosný zámek jako z pohádky. Tak přesně takový byl první dojem z Amboise! Ubytovali jsme se v kempu na ostrově stylem: vyhoď do nebe zabalený stan a on se ti sám postaví (ten stan :) a honem jsme se běželi kochat západem slunce a pohledem na hradby vysoko nad námi. Objevili jsme sochu nahého Leonarda da Vinci, který se rozvaloval na břehu Loire a s hlavou Minotaura podpaždí vyhlížel asi nějaký kočičky ze zámku.

Amboise v celé své kráse

Leonardo vyhlížející nápadnice, s holou zadnicí

Druhý den jsme jako první vyrazili na prohlídku druhého zámku ve městě: Clos Lucé, páč jsme do něj zaprvé dostali pozvánku a za druhé je to zámek samotného Leonarda da Vinci, kde je hlavní šťávou právě Leonardova magická zahrada.

Jak se Leonardo da Vinci dostal až do středu Francie, když Itálie patnáctého a šestnáctého století byla centrem umění a vědy? Leonardo dostal pozvání od krále Františka I., který mu nabízel ráj na zemi, pokud mu vyzdobí zámky svými malbami a podělí se s ním o své badatelské zkušenosti. Leonardo neodolal francouzské velkorysosti a odjel z Říma v roce 1516 do Amboise, kde dostal k dispozici zámek Clos-Lucé.

zámek Clos Lucé s vynálezem spirály

mona Lisa et mona Lucia :)

Zámek je plný Leonardových geniálních vynálezů z mnoha oblastí, neobjevil pouze týpka na obalu od Magnézie, Leonardo vynalezl spoustu válečných, fyzikálních a každodenních zlepšováků, které si na zámku můžete prohlédnout jednak jako nákresy, modýlky, animace a v neposlední řadě skutečné modely osahatelné právě v rozlehlém parku. Víte, že vynalezl záchranný kruh?

Pěkný článek tady: http://hn.ihned.cz/c1-14726280-leonardova-zahrada-snu-v-clos-luce

Při odjezdu z Amboise jsme si ještě prohlédli pagodu a hurá dále do ví/ýru zámeckého reje. Čekal nás totiž zámek z mého pohledu nejočekávanější a z pohledu pokusu o podvodný vstup nejnemožnější: Chenonceau.

Čím je tenhle zámek tak zvláštní? Kromě nádherné rozlehlé zahrady s parkem, sbírkou valníků, labyrintem, sadem a zelinářskou zahradou a říčkou Cher je totiž vystavěn na mostě. Ostatně přesvědčte se sami:

zámek Chenonceau

kudy dál?

Chenonceau z pozice zahradníka

Dle mého názoru jeden z nejkrásnějších a atmosférou nejjedinečnějších zámků, které jsem kdy viděla. Údajně francouzský druhý nejnavštěvovanější zámek, nebo také zámek šesti žen, které ho vlastnily a o jehož bohatství se postarala známá renesanční mecenáška Kateřina Medičejská.

Cílem dnešní už tak přebohaté výpravy bylo královské město Blois, kde jsme využili couchsurfing a tentokrát spali v suchu (což se o jednovrstevném ale zato krásně modrém stanu z předchozí noci říct nedá). V tomhle městě je toho k vidění víc.Jednak jsou tam jakési schody se záhonem uprostřed, potom katedrála, samozřejmě zámek, kde jednoho dne remešský biskup požehnal Johance z Arku před tím, než táhla vysvobodit Orleans z anglického obsazení, no a hned vedle zámku je Magický dům pana kouzelníka Houdiniho. Sice jsme do něj nos nevstrčili, nicméně jsme viděli, jak z něj každou chvíli vystrkuje hlavy drak či saň, na dálku to nebylo poznat.

Blois v noci...

a ve dne

dům kouzelníka Pokustóna

Po tak mocném zážitku už nám zbýval jenom jeden zámek, a to Chambord, kde jsme váhali tak dlouho a smlouvali slevu, až do zaviračky zbývala hodina, a to už nemá cenu. To ale nevadí, protože zámky jsou stejně nejhezčí zvenku, co myslíte? ;)

Na Chambordu je blaze :)

Rady na cestu: couchsurfing ve Francii funguje dobře, ve srovnání s Itálií nebo třeba Balkánem. Kempy jsou podél Loire všude a ne drahé (2 osoby, stan a auto 13 e na noc), jet se to dá krásně i po cyklostezce na kole. Co je ale mastné jsou vstupy na zámky, počítejte kolem 10-14 euro na osobu, slevu pak mají občas studenti, nezaměstnaní, osoby s jednou nohou a pod, však to znáte.

Minigalerie, více fotek na požádání, můžete si se mnou zahrát o bludišťáky poznávačku jak jste dávali pozor, výsledky do diskuse pod článek ;)