Trošku přeskočím všechny ty úžasné zážitky, jimiž je můj život posledních pár měsíců přesycen a povím vám o události, o níž se průměrné slušné Češce ani nezdá.
Nejdřív ale pár porodnických francouzských faktů:
- Nárok nastoupit na dovolenou máte 6 týdnů před samotným aktem zrození (všimněte si prosím jak se mistrně vyhýbám některým hrůzu nahánějsím pojmům!)
- Následně máte nárok na celé dva a půl měsíce dovolené (ano, vidíte dobře)
- Již před koncem 4. měsíce se musíte přihlásit na kliniku, kde hodláte rodit (no dobře, pokaždé mi to nejde)
- Ideálně ve stejnou dobu byste měli vaše embryo přihlásit do jeslí, jelikož je jich tu nedostatek a většinou nemáte šanci.
- Během těch požehnaných 9 měsíců jste v péči gynekologa ale i pozor: porodní báby!
- Předporodní kurs, který obsahuje sedm lekcí, je povinný.
- Kurs a i vypuzování smraďocha (děkuji Zuzi za super termín) neabsolvujete s doktorem, ale s porodní bábou. Já mám evidentně z pekla štěstí, páč jsem se přihlásila na soukromou kliniku (ale neplatím nic navíc) a tam údajně bude na samém konci puzení i doktor. Jinak máte utrum. Jenom ta bába.
 |
| Já bych teda radši nakonec lišku! |
Již před prvním setkáním s porodní bábou neboli asistentkou neboli francouzsky Sage femme (sage znamená něco jako chytrý a nebo hodný) jsem o ní měla velmi divoké fantazie. Taková tak trochu rozháraná zen dredatá vitální bába.
Na kliniku, resp. její část zvanou 'zámeček', kde ony čarodějky sídlí, jsem dorazila za deště, na kole a o půl hodiny předem. Listuju si časákama s obnaženýma nafouknutýma břichama (proč takový děsivý obrázek dávají i k povídání o druhém měsíci??) a najednou vrazí do prosklených lítaček mohutná osoba, dlouhé květované šaty, rozpuštěné, skoro bychom řekli až rozhárané vlasy, několik patchworkových tašek přes rameno. Postaví se přede mě a vycení zuby (jistě myté heřmánkem a jedlou sodou), prej, já jsem Sylvie, vy mě asi čekáte. Tak já vás vezmu hned, když už jste tady, jenom si odložím!
Zabouchnou se za ní dveře. Šlohnu jeden časák s břichama a čekám. Za 25 minut děva vykoukne a pozve mě dál. 'Klidně si jeden časopis s břichama vezměte, to je pro klienty.' No ne, jak to dělá? V kanclu hledám skleněnou kouli.
Vůbec mě nešetří a hned na mě vybafne: máte otázky?
Hmm, na co bych se tak...co třeba...někdo mi řekl, že bych se neměla koupat ve vaně a sprchovat teplou vodou.
Hippie: S nadšením zaburácí: Naopak, jestli vám to dělá dobře, pokračujte! Co je dobré pro vás, je dobré i pro dítě!'
Já: A co uzený losos, můžu?
Hippie: No nedoporučuje se nepasterizovaný sýr ale o lososovi nic nevím. A i s tím sýrem...pokud je od dobrého sýraře, já bych se toho nebála, co je dobré pro vás, je dobré i pro dítě!
Já: Vážně uvažuju, že její teorii aplikuju na pivo, protože co je dobré pro mě, dítě jistě taky velice ocení! Pro jistotu se neptám, některé logické závěry nepotřebují být nutně potvrzeny!
 |
| Kdo by odolal! |
Pak mi ukáže několik cviků na míči, taky nějaký zázračný pásek, který mi údajně uleví od stáletrvající bolesti zad (stojí jenom 30 euro v lékárně - jenom! Kdyby paní viděla můj účet po lednu, kdy jsem platila dva nájmy, zálohu a poplatek agentuře, dvoje letenky do čr a spoustu vybavení do bytu, myslím, že by mi pásek ještě ráda darovala).
A následuje nejděsivější část, co mě (nás, Ječmínek bude chodit se mnou, to jenom tentokrát nemohl) bude čekat a co že všechno se o porodu dozvím. Následující sezení bude prohlídka kliniky a rodících prostor, potom si můžeme vybrat dvě cesty, jednu klasickou na jejímž konci je spásný epidurál (a nebo taky ne, pokud to jde) a nebo druhou, přírodní, kde se můj drahý naučí, jak mi ulevit od bolesti mačkáním bodů mezi palcem a ukazováčkem, masáží malíčků u nohy a podobnými alternativními metodami, jejichž úspěšností je především velice silná víra v ně. Můžete pak rodit do bazénu, na míči, na kuchyňské lince či s nohama u sebe, teda pokud jste Chuck Norris.
Dobrou zprávou je, že poslední sezení klasické komerční metody probíhá buď formou relaxace v bazénu a nebo sofrologického sezení. A to bude fajn.
Tak a to by bylo. Mimochodem, taky je tady v Kocourkově normální že je otec přítomen celému porodu. Když jsem Ječmínkovi nazančila že u nás to tak samo není, zhrozil se a prohlásil, že tady by to byla ostuda a projev neúcty a slabošství, načež mi ukázal obrázek jednoho mexického kmene, kde si muž přiváže ke koulím provázek a žena za něj při porodu tahá, aby si prý taky naplno užil, co si nadrobil. :)
Posledně zase byl na nějaké party kde mluvil s budoucí porodní asistentkou a prý je pro potomka nejlepší když ho úplně nakonec vytáhne za uši otec a hodinu ho má na své kůži a hodinu matka, aby je pak poznal. A taky mi hned předvedl, jak mi může masírovat nohy, což se jako obvykle tak trochu zvrhlo.
Dobrá zpráva je, že se ani v této situaci rozhodně nenudíme. :)
 |
| V zemi kde se promenují sloni po ulici je možné všechno! |
