Into the wild of Nantes

Hey! 

Jasně, je to už děsivě dlouhá doba, co jsem naposledy něco vyprodukovala. Ale měla jsem k tomu hned několik vážných důvodů. 

Když jsem si na svý poslední narozeniny tiše přísahala, že tenhle rok bude "legen...wait for it....dary! Netušila jsem, jak moc si změny z duše přeju a jak moc se celý vesmír spojí, aby mi je umožnil. Takže ve zkratce: podařilo se mi celkem elegantně vybruslit z jedné dlouhodobě tíživé a pro mě dál neúnosné situace/ vztahu a taky jsem se přestěhovala do úžasného podkrovního bytu s dřevěnými trámy, tygrem a spolubydlící. O tom někdy později. No a pak se asi ve vesmírném středisku rozhodli, že toho ještě pořád nebylo dost a poslali mi k tomu všemu ještě jako bonus opravdového chlapa. Pro zachování anonymity účastníků mých příběhů mu říkejme třeba Ječmínek.

No a s Ječmínkem podnikáme všechno, co jsem si tu kdy v hlavě vysnila, jako více či méně bláznivý nápad a vypadá to, že zatím máme ty nápady identické. Jako správní horalové jsme proto nepohrdli koupáním v řece Erdre, kam by místní Nanťan nestrčil ani chladit pivo (malý samozřejmě). Taky jsme ji sjeli na kanoi, s mým kolem uprostřed, což byla velká jízda, páč jestli to nevíte, tak Erdre je nejpomalejší řeka ve Francii a možná i na světě. Naštěstí se po ní prohánějí týpci v košilích a s kočičkami na palubě, kteří svým motorovým člunem dělají celkem slušné vlny.

Ale o čem vám chci právě teď vyprávět! Mým velkým snem bylo vždycky sbalit saky paky a přespat někde v lese, ohýnek, ráno se probudit ptačí písničkou, ideálně vedle někoho, kdo je taky tak nadšený a neremcá, že sprcha není v ceně. Můj návrh byl přijat s nadšením a dokonce motivoval i dva Ječmínkovi kámoše! Co víc si může Lulu ještě přát než strávit noc v lese s třemi silnými chlapi a ani jednou ukecanou holkou navíc? :)

Den dé nastal, s Ječmínkem jsme si dali v poledne strategickou poradu, co všechno na tu velkolepou večerní lesní hostinu nakoupit, protože pravidelní čtenáři už vědí, že celá Francie žije výhradně Boufem (jídlem). Protože všichni tři muži ten den pracovali a já ne, měla jsem za úkol všechny ingredience nakoupit, protože jsme to naplánovali fakt velký! Na ráno jsem se rozhodla klukům upéct ovocný koláč, z čehož byli nakonec muffiny, páč jsem zapomněla na mlíko. 

Sraz na tajném místě v 8 hodin večer. Já s krosnou narvanou k prasknutí, že se mi tam ani kartáček na zuby nevešel. V rychlosti jsem se seznámila s čtvrtým účastníkem našeho dobrodružství, který rozhodně zapadl do naší velké čtyřky, a mohli jsme vyrazit. Na kolech jsme jeli asi půl hodinky podél řeky Chezine, až jsme našli lesík, takový trochu blair witch styl, který se nám zamlouval. Rychle jsme se vydali na lov dřeva a brzy už jsme měli pořádný woheň. Měli jsme už sakra hlad a tak jsme začali náš velkolepý lesní piknik. 

Spěte si v lese, když se po okolí prohání takovýhle pavouci!

Francouzskou specialitou je tzv Apero. Neboli aperitiv, což není pouze nápoj ale spíš něco malého k zakousnutí. Následně jsme do alobalu zabalili brambory, slaninu, žampiony, cukety, obložili to sýrem a zalili smetanou a zasypali čerstvou petrželkou a bazalkou. Taky jsme dali grilovat kukuřici a pravidelně ji potírali slaným máslem a jako poslední lahůdka byl alu banán s čokoládou uprostřed. K tomu nějaké to pivko a víno. Lulu byla nadšená a myslela, že už nadšenější být nemůže, což se pěkně zmýlila.

Kluci ráno pracovali, takže jsme to s ponocováním moc nepřeháněli a kolem 1 se šli uložit. Tady bych měla prozradit, že mým velkým celoživotním snem je mít hamak. Zřejmě tato touha pochází z dětství, kdy jsme na zahradě mezi dvěma kůly na prádlo pravidelně natahovali síť v které jsem se pohupovala a představovala si, že jsem v lese u Chezine. :) Zjistila jsem, že k životu potřebuju jediný, chlapa s hamakem. Táákže pozor, s Ječmínkem jsme si natáhli jeho vlastní super hamak mezi dva stromy, zatímco naši kamarádi se na zemi báli útoků tarantulí, lišek a šišek. 

a v případě nouze se dovoláte tak akorát rybám!

Prožila jsem asi tu nejúžasnější noc v životě. Sice není moc teplo ale se spacáky se to dá v pohodě zvládnout, navíc se zahříváte navzájem. Ještě nikdy jsem neměla tolik živých a barevných snů a ještě nikdy jsem taky nezpívala ze spaní! Občas mě Ječmínek vzbudil polibkem, což jsem považovala za projev roztomilosti, až ráno mi ale vysvětlil, že jsem chrápala nebo zpívala a on mě chtěl jemně probrat. :)  

Ráno vás vzbudí zpěv ptáků, ještě než otevřete oči, cítíte, jak se s vámi hamak něžně pohupuje a vy si můžete ještě chvilku myslet, že jste na loďce uprostřed zátoky. Otevřete oči a vidíte zelené větve stromů, nebolí vás záda z tvrdé země a hřeje vás někdo nejen na těle ale i u srdce. Takhle by mohl vypadat můj poslední den na zemi!

Kluky jsme vzbudili zpěvem a hrou na harmoniku, já jsem vybalila muffiny, což vyvolalo ještě větší spokojenost, a pak už jsme jenom nasedli na kola a vyrazili teplým letním ránem směr do džungle města, k našim kolegům, kteří si nevěřícně klepali na čelo.

Life can be amazing if you want enough!

když chcete, můžete i na měsíci skákat!

Nenechte si ujít příští příspěvek o tom, jak se pozná, že už vás místní domorodci přijali do kmene!

je tohle dost francouzské? :)