Pro Kukyho...

Milý Kuky,

ani nevíš, jak jsi mě dneska krásně překvapil! Zdá se mi, že jsem se ocitla v jiném (lepším) světě, o víkendu jsem se skamarádila s obrama a teď ty, no potěš koště!

Ahooooj, Kuky!

Odpoledne jsem jako vždycky pospíchala do práce, proběhla jsem kolem poštovní schránky a napadlo mě nakouknout dovnitř. Kromě úředního dopisu tam byla světle modrá nadutá obálka. Trůnila tam hrdě uprostřed schránky, jako by jí celá patřila. Nevěřila jsem svým očím. Čas mě tlačil, a tak jsem obálku položila na přední sedadlo auta a přemýšlela, co v ní asi bude. Na první pohled to nebyl jenom dopis a podle razítka jsem viděla, že je z Jablonce, jizerskohorského městečka, kde jsem si užila nemálo srandy a bžundy a někdy obojího. Marně jsem přemýšlela, kdo by mi co posílal, nepoznávala jsem písmo a celou cestu jsem byla nedočkavá až jsem skoro přehlédla přecházející stračenu. 

Obálku jsem chtěla roztrhat hned v autě na parkovišti, byla ale celá obalená lepící páskou a bez nůžek to nešlo. Nechtěla jsem se do ní dobývat, abych nepoškodila už tak tajuplný obsah. V práci jsem si obstarala nůžky a nepozorovaně jsem se zavřela do jedné prázdné učebny. Zatáhla jsem rolety a ještě jednou obhlídla chodbu, jestli mě snad někdo nesledoval, pak jsem opatrně nastřihla obálku....Nemohla jsem uvěřit svým očím! 

Čekala jsem ledacos: ponožky od babičky, bublifuk, lepící pásku, špunt k vaně, medaili za statečnost a dokonce by mě nepřekvapil ani pilník zapečený v chlebu, tebe Kuky jsem ale nečekala ani ve snu. Jak jsi mě proboha našel? Umím si živě představit všechny ty útrapy, které tě cestou potkali! Neposlali Tě náhodou přes Čínu? Nepronásledoval Tě Anuška až na poštovní úřad do Paříže? Nepotkal jsi zlé pošťáky, kteří s tebou házeli, až se ti zatočila hlava? A nebolí tě z té Kofily bříško? Neboj, teď už jsi v bezpečí a dobře o Tebe bude postaráno! Vítám tě tedy v naší skromné domácnosti, jak brzy uvidíš, nejsi zde zdaleka jediný mazel. Na důkaz přátelství Ti dávám na starost moje vlastní klíče, jejichž se stáváš strážce! (Vystřídáš irskou ovečku, která už toho měla plný kecky a navíc potřebuje vyprat.)

Taky Ti moc děkuju za dary, které jsi mi doručil, Sojové řezy jsem slupla jako malinu, Kofila a Kaštany jdou do ledničky, to víš, v tomhle vedru...Taky Ti děkuju za pochvalu, jsem moc ráda, že se ti moje příběhy líbí. Od teď mi můžeš sedět na rameni a našeptávat ta správná česká slovíčka, protože to víš, už to není co bývalo, když kolem pořád slyšíš nějakou hatmatilku.

Cestování zdar a překvapením už vůbec! Z celého srdce tisíckrát díky! Pokud se můžu nějak odvděčit, čekám na pokyny! :)

To je nadělení!