Velikonoční předsevzetí

Sice není Nový rok, ale proč si nezabilancovat zrovna na Velikonoce? Pokud žijete ve Francii, podobná předsevzetí vám přijdou vhod:

Bude ze mě statečná požárnice a ničeho se nezaleknu! :)

1. Slibuju, že už se nebudu divit, když se na mě někdo vrhá a líbá mě..dvakrát, třikrát nebo dokonce čtyřikrát. Tady to totiž není otázka módy nebo trapnosti jako Laďka Něrgešová v pořadu Farmář hledá ženu, tady je to prostě tak normální, jako když někomu řeknete "dobrý den". Pokud potkáte na ulici kamaráda, dáte mu dvě hubičky na tvář, přijdete ráno do práce, s blízkými kolegy provedete to samé. Jedete na víkend k rodičům přítele, olíbáte se hned ve dveřích. Horší je to s rodinnou oslavou, kam dorazíte jako poslední a odcházíte jako první, než vysolíte všech 280 polibků, často vám pláchne poslední tramvaj. Mezi vtipné vzpomínky patří rozhodně loučení s mojí babičkou, které můj přítel způsobil druhé Vánoce (pevně doufám, že nic víc) při loučení, protože u nás si dáte pusu s rodinou maximálně na narozeniny.

2. Slibuju, že když se mě někdo zeptá "ça va?" /sava?/, nebudu si vylévat srdce. Tahle otázka sice znamená "jak to jde?" Odpovíte na ní ale stejné "ça va!" (jde to) I když to zrovna nejde. Odpovědět musíte s úsměvem a pevným hlasem, jinak se vnímavější Francouz začne ihned vyptávat, proč to jakože nejde. Pokud odpovíte "ça va pas." (nejde to) a očekáváte soustrastné pohledy a všetečné otázky, může se vám stát, že narazíte a nikdo se vás na nic nezeptá. Tahle otázka je vlastně součástí "Bon jour, ça va?" /bonžúr sava?/ a nejedná se o nic jiného než zdvořilost na kterou nikdo nečeká odpověď obsahující pouze dvě slabiky.

3. Slibuju, že už nikdy neopustím byt v teplákách, pokud ne nejedná o sport. O módě už pár řádků padlo. Ve Francii je doslova nepřípustné jít ven v teplákách a mikině, ani vynést koš. Jednou jsem si balila saky paky do školy a opouštěla byt v teplákách, protože mi ty smráďata stejně zaprasí oblečení a ten den byla na programu aktivita velmi "prasečí", přítel na mě vytřeštil oči a s výrazem hrůzy v očích se mě zeptal: "kam v TOM jdeš?" Takže asi tak, dokonce i každý normální muž v tom vidí problém a být slušně oblečený je jakýsi nepsaný zákon, za jehož porušení hrozí vyhazov ze společnosti.

Budu víc jezdit na kole a fotit plachetnice na Erdre!

4. Slibuju, že už nikdy nevypiju půlku lahve vína najednou. Střídmost, alkohol neslouží k dostání se do rauše a k proměně v odvázaného všehoschopného jedince. Je to něco, co má svoji chuť a je třeba si to pomalu vychutnávat. Což je občas škoda, zvlášť když toho mám sem tam dost a "ožrat si držku" se jeví jako jediné možné východisko :)

5. Slibuju, že už nikdy nedojím poslední plátek šunky, poslední ředkvičku a nevyškrábnu poslední zbytek másla, pokud ho nepotřebuju. Tady se prostě zbytky nechávají, věta: "ježiš tak to dojez, je jedno že už nemůžeš ale přece nenecháš jeden knedlík" naprosto nefunguje, naopak. Zpočátku mě tohle nedojídací chování točilo, ono to má ale něco do sebe. Možná máme my Češi v povaze věci šetřit a sníst je dřív, než nám je někdo vyfoukne před nosem, asi jo. Tady se na to nehraje a je fakt, že i ten poslední plátek šunky se může další den skvěle hodit.

Budu pít víno za každých okolností a zásadně ze sklenky :)

"Přítel mi jednoho dne, co jsem v parku vypila plešku Guinesse dřív než on a pak ji jedním šlápnutím sešrotovala do úhledné placičky, na což jsem byla zatraceně pyšná, znechuceně řekl: "Piješ jako chlap, jíš jako chlap!" Zastyděla jsem se a víc se už do přesných zásahů na plechovky nepouštím, dopíjet se taky snažím jako druhá. :)"

6. Slibuju, že se budu mýt alespoň tak často, jako můj přítel. Teda nechci říct, že jsem nějaký čuně, zastávám ale biologické hledisko pana učitele "tojealevelikákrása" Jandery, že kůže si tvoří svoji vlastní ochrannou vrstvu a pokud ji budeme neustále omývat a narušovat mýdlem, budeme akorát alergický, nemocný, vysušený...Pokud se zapotím, dám si sprchu, mýt se ale každý den podle mě není nutné. V tomhle ohledu mi Francouzi přijdou mnohem čistotnější. Žárlivý český chlap by řekl přiteplení, tak to ale vůbec není. Jenom se umí, na rozdíl od mnoha Čechů upravit a dbát o sebe, přirozeně, nebýt cítit (ať už smradem nebo parfémem) na sto honů.

7. Slibuju, že už nikdy nekydnu rejži na talíř jen tak, ale vždycky ji před tím napěchuju do skleničky a ladným pohybem z ní udělám úhledný bobeček, tak to totiž lépe chutná, nebo ne? Každopádně pokud jídlo hezky nevypadá, s Michelinskou hvězdičkou se od svého drahého rozlučte. I obyčejná večeře u přátel vypadá a chutná jako v nejlepší restauraci světa s výhledem na modrou lagunu. Na druhou stranu se dá na oplátku uspořádat raclette večer, kde si každý svůj sýr rozpouští sám, jdeme na to od lesa :)

Hlavní je však neztratit hlavu!