Středeční krasojízda

Tak jsem se právě vrátila z práce, kde jsem byla pouhých 6 hodin, ale vystačilo by to klidně na dvanáctku. První sklenka bílého už padla a tak je načase něco napsat, před druhou... 

Jsem cowboy :)

Ve středu pracuju celé odpo s děckama kolem 8-10 let, dneska byl karneval. Celá šestihodinovka začíná ve 12 hodin, kdy hlídám zhruba dvacet minut malý ďábly, co čekají na bus, hází taškama, lezou na keř, skáčou mi na záda. Uff, bus je tady, je čas jít na nejvíc krejzy úlítlou činnost dne: oběd se smráďatama 3-5 let. Poté, co celou skupinu vyzvednu na dvoře a za pokřiku převedu k záchodkům, kde si Antoine hraje s pindíkem, Gabriel řve a teče mu nudle a nejhorší dítě ze všech, Medhi, si strká špinavý ruce do pusy. Když jsou všichni vyčůraný, vykakaný a umyli si ruce, můžeme se přesunout do jídelny.

Charlotte a Nathan, dvě hrdličky, co mě rádi trápí

 Každá máme na starost 7 děcek okolo stolu, což je vražedný číslo, proč? Moje první výzva je usadit se u stolu, kde nejsou ty nejhorší z nejhorších, což se mi poslední dobou daří - samoplacák! No a pak to nastane: posadit všechny na židličky a přisunout, mezitím 3 slezou. Dva už si stihli smočit ruce v polívce nebo šlohnout z mísy chleba, kterej je až na předposlední chod. "Já chci vodu". "Mě spadla lžíce na zem." "Proč nemůžu mít dvě vidličky?" "Co budeme jíst potom?" "To já nemám rád." " Proč mluvíš anglicky?" "Jak se jmenuje tvoje sestra?" "Ty máš hezkej řetízek, ukááž" (ošmatlaná od polívky.) Na stole se pomalu tvoří kaluže (samy od sebe), lžíce na zemi přibývají...Je čas vylít zbytky polívky nebo jakéhokoli jiného předkrmu, vrátit talíře na stůl a hlídat aby nikdo neutekl, Charlotte a Nathan se strkají, protože jsou zamilovaný a budou se brát. Na stůl od nerudné kuchařky přistála miska s masovými kuličkami a sosem, hned na to dušená zelenina. Je třeba být dostatečně rychlá a ujmout se lžíce jako první. Servíruju všem sedmi hladovcům, přičemž polovina nechce, nemá hlad, brečí, zarytě kouká do talíře a neodpovídá...Krájím všem maso, Gibrile jí rukama, napomínám ho, ale zatím stihl inspirovat všechny ostatní, i Raphaela, kterej už nekouká do země ale máchá si rukávy v talíři. Pomůže jedině výhružka absence desertu nebo návštěvy ředitelky. Malýmu Gabrielovi ukápla nudle do talíře a chce přidat. Už není, on ale řve, že chce. Konečně si můžu na minutku sednout a jíst svoje studený jídlo "Proč ty máš tři kuličky a my jenom dvě? Já chci a chci a chci!!". Sklidím talíře, posbírám chleba ze země, otřu ubrouskem omáčku z triček. Je čas na sýr, ten už je celkem v klidu. Dokud do něj Nathan neudělá díru a nenapíchne ho na lžičku, kterou následně vymáchá ve sklence s vodou, což inspiruje další. Poslední částí je desert. Dneska to byl banán, minule čokoládový jogurt. Svinčík už asi nemusím popisovat...

jo, je to děsivý!

S plným břichem běžím připravit postele na siestu, chce se mi zvracet, fyzická námaha hned po jídle není úplně ideální. Následuje kolečko se záchodem a mytím rukou, půlka ďáblů jde spát. Já se přesouvám do větší sekce, kde dohlížím na desetiletý prepubescenty během "klidového času", což není tak jednoduchý. Protože moje kolegyně chodí často kouřit, jsem na plus mínus dvacet prepubáčů většinou sama. O půl třetí začínají aktivity až do 4, kdy máme svačinu. Dneska to byl karneval, estráda převleků (protože i v centru Nantes je obří karneval, o který ovšem přijdu, nevadí, školní ho nahradí..ha ha ha!). "Lucie, to je moje koloběžka, ať mi ji dá! Nestrkej do mě! Já tě mám tak ráda, můžu ti skočit na záda? Půjčíš mi klobouk? On za to může, já nic! Jak se jmenuješ?" Představte si obrovský neorganizovaný mraveniště, kde se všichni strkají, lítají a řvou, sem tam vás zasáhne fotbalový míč do tváře, sem tam vám nějaký smrádě natrhne tričko...a tak to chodí každou středu. Občas se uleju na dvě minuty na záchod, víc to nejde. Jakmile odbije šestá, sedám do auta či na kolo a jedu domů, naleju si víno a užívám si božský klid a ticho. Je čas na druhou sklenku vážení. Na zdraví!

Přehlídka malejch ďáblíků :)