Před a po

Od určitého věku jsem pocítila touhu přihlásit se do proměny, jaké se začaly objevovat v televizi jako houby po dešti. Chtěla jsem, aby během několika hodin ze mě někdo udělal krásku z plakátu, poradil mi jak se hodinu ráno líčit, aby můj ksicht vypadal úplně jinak než během noci, toužila jsem po kadeřníkovi s teplým úsměvem, který si mě vezme do parády a moje vlasy už nikdy nebudou potřebovat hřeben, aby mi někdo poradil co si mám ksakru vzít k mým oblíbeným teniskám a tříčtvrťákům, abych vypadala kúl a sexy zároveň, ne jako strašák do zelí. Nadupanej sporťák pro změnu ukáže trik na ploché břicho, zadek i nohy...psychiatr by zde nejspíš konstatoval nějakou seriózní poruchu osobnosti. Místo toho se mi dostalo proměny dá se říci kulturně-psychicko-osobnostní.

Ausflug nach Dresden: dokonce i tam v lyžařské bundě :)

Asi nikoho z vás nenapadlo přemýšlet nad všemi důsledky emigrace, proč taky. S čím ale nepočítáte, nebo tomu zpočátku nevěnujete pozornost, jsou právě změny, které jsou způsobné neustálým a vytrvale masívním působením francouzské kultury na vaše tělo, mozek i šatník.

Správnej běžkař se umí stylově ohodit a u Šámalky pokračuje na koštěti :)

Sami si ničeho nevšimnete, je to vaše okolí, kdo vás upozorní na podivný přízvuk v češtině, na to, že vás na nádraží nepoznává, protože v zimě máte na sobě červený elegantní kabát a ne lyžařskou bundu...a v takových chvílích je třeba se hluboce zamyslet, poodstoupit a pokusit se vidět svůj momentální život s nadhledem.

Francouzka na výletě (není to tak, jak to vypadá, pana Vernea neobtěžuju! :)

Změna první: rozhodně šatník! Kdo mě znával v Čechách, viděl mě převážně v oblečení sportovním, pohodlném, neříkám, že jsem neměla ve skříni nějakou tu sukni či šaty, vytáhla jsem je ale tak jednou dvakrát do roka. Prioritou pro mě bylo být skvěle vybavená na běžky, kolo, lyže, brusle...do takových hadříčků a "lodiček" jsem byla ochotná investovat svůj těžce vydřený kapitál. Se slzou v oku jsem pak v ČR opustila svůj dámský spacák do mínus 28 stupňů Celsia, lyžařskou bundu s mnoha multifunkčními vychytávkami, trekové boty, běhací boty, pohorky, zimní pohorky, kompletní cyklo výbavu...Francouzská posedlost módou mě naučila se jakš takš oblékat...docela úplně jinak. Zkrátím to: kamarádka Evička mě po několika měsících téměř nepoznala, když jsem jí vítala v dlouhém červeném kabátku a s fialkovou šálkou kolem krku. Pořád hledám věci pohodlné, ovšem i elegantní. Bez toho to tu prostě nejde.

Singltrek pod Smrkem s mým drahým Cube :)

Změna druhá: jídelníček a kila navíc. O jídle už jsem toho napsala až dost. K radikálnější změně dosavadního jídelníčku, a to vynecháním jednoduchých cukrů a složitých sýrů (ajajaj), mě přiměla jednak opakující se žlučníková nevolnost, pálení žáhy, doslova poslední tečkou byla otázka jednoho zlatíčka ve škole, jestli nečekám miminko. Mimo záznam: toho chudáka jsem probodla pohledem, když nůžky jsou zakázané. Francouzi prostě milují cukr víc něž jakýkoli jiný evropský národ, neustále během dne pojídají čokoládu, dezert po každém jídle, máslové sušenky, krémy, šlehačky, pudinky...tak s tím je teď konec (aspoň na nějaký čas až moje váha slavnostně spadne pod šedesát kilo. Kromě této změny se tu ale na druhou stranu jí hodně ryb a různých druhů mas a zeleniny. Zrovna dneska vařím polévku ze zeleniny, kterou neumím pojmenovat ani v jednom jazyce.

bikování v Rakousku v Obertalu

Změna třetí: začínám pomalu ale jistě přemýšlet jako Francouz (-ka). To spočívá v různých aspektech, třeba například jazykových: používám francouzská větná spojení: mám potřebu jít domů, mám chuť jít pěšky a další vychytávky, nevzpomínám si, jak se řekne česky "potimaron" a "courgette" (dýně a cuketa, díky google :) Co je horší, francouzský přízvuk se vkrádá i do angličtiny, kterou tady používám ne tak často jak by bylo třeba. Když mluvím česky s Čechy a něco mě udiví, naštve nebo pobouří, pronesu: oh la lá. V autě si sama se sebou povídám francouzsky. 

přistižená při nákupu krevet a krabíků

Upřímně, někdy mě tahle transformace dělá nesmírnou radost, někdy mě děsí, protože nejde jenom tak přepsat osobnost, která se utvářela dvacet pět let a jejíž kořeny jsou, jak jsem si myslela, silně zapuštěny mezi Českým rájem a Jizerkami. Nevím, jestli chci být to a nebo to, že já hloupá jsem se neodstěhovala do Papui Nové Guinei :)