Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli, kde je ti konec můj jediný příteli, zmizels mi nevím kam, sám sám sám, jsem tady sám...aneb neveselý příspěvek o tom, že život emigranta má i své stinné stránky a o tom jak přátelé i "přátelé" postupně odpadají jako shnilé švestky...

Občas děláte (-me) čistky přátel na facebooku, občas to slavnostním tónem ohlásíte všem přítomným na zeď, občas se chcete mrknout, jak se má Franta Vocásek a zjistíte, že už se nepodíváte. S dlouhodobým odjezdem z vlasti se vaši přátelé vyčistí sami. A buďme upřímní, nejen přátelé, ale i příbuzní. 

Přiznám se, že se mi nepíše lehce a že mi na srdce tlačí šutr, měla bych se napít, nebo přestat psát...

Smůla. Pokud odjedete v době, kdy se síť vašich přátel jaksi ustálila, máte někoho na vejlety na kole, někoho na lezení, někoho na pokec o chlapech, někoho na pivo a někoho na rum, někoho na to všechno, je docela smůla o všechny tyhle lidi přijít. Ale i přijít do práce, na brigádu do lanáče nebo jen tak na ulici potkat známého, prohodit pár slov, zavtipkovat, má něco do sebe. To se vám tady hodně dlouho nestane. Ti bližší přátelé vám slibují nekonečné skype hovory, dopisy, návštěvy a vy se na to těšíte a drží vás to v slabších chvilkách nad vodou...Občas to tak pár měsíců funguje, většina takových přátelství ale jaksi vyšumí. Za necelé dva roky jsem poznala, že přísloví "Sejde z očí, sejde z mysli" platí dokonale. Dokonce se našli i lidi, kteří se závistí v srdci začali šířit povídačky, jak si tady žiju jako královna, jak mám prachy protože na západě je má každej. 

Na druhou stranu mi prozatím zbyli kamarádi, na které se pořád můžu spolehnout a i když si třeba měsíc nenapíšeme, pořád tam jsou a myslíme na sebe, dokonce sem tam přiletí na návštěvu.

Jsou dny, jako je tento, kdy máte pocit, že vás celý svět opustil, venku je tmavá obloha, sedíte ve ztichlém bílém pokoji, přemýšlíte, komu napsat nebo zavolat. Zároveň je ve vás všechen ten smutek a lítost a vy nemáte chuť s takovými pocity někoho otravovat, protože každý má svých problémů nad hlavu. 

Jasný, najdete si tady kamarády nový, jenom ty staří vás pořád bolí a vy na ně myslíte, přehráváte si v hlavě společné akce a srandičky a občas se nemůžete zbavit pocitu křivdy, jako když mě hodně tvrdým způsobem opustila jedna z nejlepších kamarádek L. nebo když na mě kvůli hloupému vtípku zanevřel dlouholetý kamarád M. I když tito a další lidi zmizí, pořád tu tak nějak jsou a objeví se ve chvílích, jako je tato, kdy vás rozbrečí rozlitej čaj.

Vím, že tohle asi moc kliknutí mít nebude a není to zrovna zajímavý čtení, k životu ve Francii to ale patří a přiznám se, že psaní je pro mě zároveň i psychoterapie. Chybí mi maminka, která nejeví absolutně zájem mě navštívit..

Díky Evičko a Mišale!

Evča přijela :)

Na závěr vám moc děkuju za pozitivní reakce a podporu. Pokud máte nějaký nápad, o čem byste chtěli číst, nebo co vás zajímá (chlapi, sex a prachy, samozřejmě :), budu ráda, když se vyjádříte do diskuse pod článek.